Jak jsem se již dříve zmiňovala, předvánoční přípravy u nás neprobíhaly tak, jako jiné roky. Pořád nějaký stres a špatné zprávy. Nejprve syn kamarádky, potom mi volá ségra, že taťkovi umřela jeho osmiletá fenka Gordon setra Corina.

Štědrý večer probíhal tak nějak .... Bylo hezké dívat se jak náš malý Filda rozbaluje dárky. Nejprve rozbalujeme dárky  u tchýně a tchána, kde také večeříme a potom se přesouváme k nám (o patro výš). Zde Fildovi padl do očí hned první (největší) dárek a víc už ho nezajímalo. Moc si přál velkou míchačku, tak jsme mu jí museli koupit. :-D Mě manžel každý rok říká ať si vyberu dárek jaký chci, že nekupuje blbosti, ale vše co potřebujeme si koupíme když je to zrovna třeba, tak co si potom honem vybrat pod stromeček? Našla jsem si jen pár maličkostí s tím, že až něco budu chtít, tak si to koupím, popř. si to můžu vybrat k narozeninám, které mám za nedlouho.

Na první svátek vánoční jezdíme na chvíli k mým rodičům a sestře. Popřejeme jim a rozbalíme si zde dárky. Než jsme odjížděli, tak jsem musela přemlouvat i Cherry, že už jedeme. Té se zrovna moc nechtělo, i když jindy stojí u dveří hned ,jak se někdo jen zmíní, že se někam jede. Už na Štědrý večer nebyla ve své kůži a nechtěla si ani vybalit dárky jako jindy. Nakonec jsem jí vzala do tašky a jelo se. Když jí naši viděli, tak se jin taky moc nepozdávala, tak jsme se rozhodli, že hned v pondělí 26.12. pojedeme k veterináři.

Ráno jsme vyrazili. Cherry už opravdu špatně dýchala, moc se nechtěla pohybovat, nebyla to ona. Věděli jsme, že má brániční kýlu, ale to co nám paní doktorka řekla jsme opravdu nečekali. Před třemi lety, když jí to zjistili nám řekli, že je možná operace, která je ovšem finančně náročná a s minimální šancí na přežití, proto jsme se rozhodli, že  jí necháme tak a budeme jí sledovat a kdyby se to zhoršovalo, tak přijdeme. Vše bylo ok až do Vánoc tohoto roku. 

Znovu jí udělali RTG, kde zjistili, že má v hrudníku trochu víc míst, kde je vzduch než by měla mít. Měla tam být vidět pouze průdušnice, ale tady bylo zřejmě i několik kliček střeva. Když jí paní doktorka poslechla, tak nám řekla, že na levé straně vůbec neslyší srdce ani plíci. Varianty jsme dostali dvě: 1. léčba antibiotiky -krátkodobé řešení s tím, že až jí selžou orgány, tak nám umře. 2. operace - buď bude bránice poškozena pouze málo a bude co sešívat, nebo nebude co sešít a prostě jí zavřou a bude se léčit antibiotiky. Na rozmyšlení jsme dostali čas do odpoledne. 

Bylo to opravdu hrozný rozhodování. Manžel byl nejprve pro léčbu antibiotiky, já se nedokázala rozhodnout, celý den jsem probrečela. Pořád jen slyšela - nebreč před Fildou, nestresuj se, ubližuješ miminku, ale to nešlo zastavit. Jak jsem se ne ní podívala už to tu bylo zase. Odpoledne jsem volala na kliniku, abych ještě zjistila možná rizika a popř. potvrdila operaci. Jiná paní doktorka mi vysvětlila, že když nebude bránice dostatečně velká na sešití, tak použijí jakousi síťku jako dávají na kýlu u lidí. Proto jsem se rozhodla, že tedy operaci podstoupí. Ráno jí tam musel vzít manžel, protože jeho rodiče mi pomalu zakázali tak jet, když mě viděli, ale asi bych neměla ani sílu tam s ní být. Čekání na telefon bylo neskutečně dlouhé, až konečně zazvonil. Čekala jsem, že mi Ondra řekne, že už jí operují a on mi nahlásil, že zatím čeká na chodbě, protože po krevním odběru zjistili, že je dehydrovaná, tak čeká, až ji vykape kapačka. Potom mi volal když jel domů, že už je na sále. Čím déle prý budou volat, tím lépe. Hned volají pouze když je něco špatně. Čekali jsme cca 2 hodiny než nám zavolali. V manželově telefonu jsme zaslechla že už se probudila z narkózy a vše je ok a víc mi bylo jedno. Měli jsme počkat ještě cca hodinu a dojet si pro ní. 27.12. před 5ti lety jsme si jí přivezli poprvé a teď  nám jí zachránili a mohli jsme si jí vyzvednout.  Paní doktorka nám vysvětlila, že to šlo docela dobře sešít, ale že toho v dutině hrudní měla víc, než bylo na RTG vidět, což znamená všechny orgány dutiny břišní měla v hrudníku. V tu chvíli jsme zjistili, že s léčbou by nám prý přežila tak cca týden max. měsíc. Celý minulý týden jsme jezdili na kontroly. Každým dnem se její stav zlepšoval. Včera jí konečně vyndali stehy, udělali kontrolní RTG a vše se zdá být v pořádku. Dokonce jsme jí udělali nový Štědrý večer - dostala nový zabalený dárek. Už je to zase naše Cherry, ba možná už teď v lepší kondici než dříve.

Dostala jsem nejhezčí dárek - život  mojí jorkšíří slečny, kterou beru opravdu jako dítě.