Jak jsem se již dříve zmiňovala, předvánoční přípravy u nás neprobíhaly tak, jako jiné roky. Pořád nějaký stres a špatné zprávy. Nejprve syn kamarádky, potom mi volá ségra, že taťkovi umřela jeho osmiletá fenka Gordon setra Corina.

Štědrý večer probíhal tak nějak .... Bylo hezké dívat se jak náš malý Filda rozbaluje dárky. Nejprve rozbalujeme dárky  u tchýně a tchána, kde také večeříme a potom se přesouváme k nám (o patro výš). Zde Fildovi padl do očí hned první (největší) dárek a víc už ho nezajímalo. Moc si přál velkou míchačku, tak jsme mu jí museli koupit. :-D Mě manžel každý rok říká ať si vyberu dárek jaký chci, že nekupuje blbosti, ale vše co potřebujeme si koupíme když je to zrovna třeba, tak co si potom honem vybrat pod stromeček? Našla jsem si jen pár maličkostí s tím, že až něco budu chtít, tak si to koupím, popř. si to můžu vybrat k narozeninám, které mám za nedlouho.

Na první svátek vánoční jezdíme na chvíli k mým rodičům a sestře. Popřejeme jim a rozbalíme si zde dárky. Než jsme odjížděli, tak jsem musela přemlouvat i Cherry, že už jedeme. Té se zrovna moc nechtělo, i když jindy stojí u dveří hned ,jak se někdo jen zmíní, že se někam jede. Už na Štědrý večer nebyla ve své kůži a nechtěla si ani vybalit dárky jako jindy. Nakonec jsem jí vzala do tašky a jelo se. Když jí naši viděli, tak se jin taky moc nepozdávala, tak jsme se rozhodli, že hned v pondělí 26.12. pojedeme k veterináři.

Ráno jsme vyrazili. Cherry už opravdu špatně dýchala, moc se nechtěla pohybovat, nebyla to ona. Věděli jsme, že má brániční kýlu, ale to co nám paní doktorka řekla jsme opravdu nečekali. Před třemi lety, když jí to zjistili nám řekli, že je možná operace, která je ovšem finančně náročná a s minimální šancí na přežití, proto jsme se rozhodli, že  jí necháme tak a budeme jí sledovat a kdyby se to zhoršovalo, tak přijdeme. Vše bylo ok až do Vánoc tohoto roku. 

Znovu jí udělali RTG, kde zjistili, že má v hrudníku trochu víc míst, kde je vzduch než by měla mít. Měla tam být vidět pouze průdušnice, ale tady bylo zřejmě i několik kliček střeva. Když jí paní doktorka poslechla, tak nám řekla, že na levé straně vůbec neslyší srdce ani plíci. Varianty jsme dostali dvě: 1. léčba antibiotiky -krátkodobé řešení s tím, že až jí selžou orgány, tak nám umře. 2. operace - buď bude bránice poškozena pouze málo a bude co sešívat, nebo nebude co sešít a prostě jí zavřou a bude se léčit antibiotiky. Na rozmyšlení jsme dostali čas do odpoledne. 

Bylo to opravdu hrozný rozhodování. Manžel byl nejprve pro léčbu antibiotiky, já se nedokázala rozhodnout, celý den jsem probrečela. Pořád jen slyšela - nebreč před Fildou, nestresuj se, ubližuješ miminku, ale to nešlo zastavit. Jak jsem se ne ní podívala už to tu bylo zase. Odpoledne jsem volala na kliniku, abych ještě zjistila možná rizika a popř. potvrdila operaci. Jiná paní doktorka mi vysvětlila, že když nebude bránice dostatečně velká na sešití, tak použijí jakousi síťku jako dávají na kýlu u lidí. Proto jsem se rozhodla, že tedy operaci podstoupí. Ráno jí tam musel vzít manžel, protože jeho rodiče mi pomalu zakázali tak jet, když mě viděli, ale asi bych neměla ani sílu tam s ní být. Čekání na telefon bylo neskutečně dlouhé, až konečně zazvonil. Čekala jsem, že mi Ondra řekne, že už jí operují a on mi nahlásil, že zatím čeká na chodbě, protože po krevním odběru zjistili, že je dehydrovaná, tak čeká, až ji vykape kapačka. Potom mi volal když jel domů, že už je na sále. Čím déle prý budou volat, tím lépe. Hned volají pouze když je něco špatně. Čekali jsme cca 2 hodiny než nám zavolali. V manželově telefonu jsme zaslechla že už se probudila z narkózy a vše je ok a víc mi bylo jedno. Měli jsme počkat ještě cca hodinu a dojet si pro ní. 27.12. před 5ti lety jsme si jí přivezli poprvé a teď  nám jí zachránili a mohli jsme si jí vyzvednout.  Paní doktorka nám vysvětlila, že to šlo docela dobře sešít, ale že toho v dutině hrudní měla víc, než bylo na RTG vidět, což znamená všechny orgány dutiny břišní měla v hrudníku. V tu chvíli jsme zjistili, že s léčbou by nám prý přežila tak cca týden max. měsíc. Celý minulý týden jsme jezdili na kontroly. Každým dnem se její stav zlepšoval. Včera jí konečně vyndali stehy, udělali kontrolní RTG a vše se zdá být v pořádku. Dokonce jsme jí udělali nový Štědrý večer - dostala nový zabalený dárek. Už je to zase naše Cherry, ba možná už teď v lepší kondici než dříve.

Dostala jsem nejhezčí dárek - život  mojí jorkšíří slečny, kterou beru opravdu jako dítě. 

 Na včerejšek jsem se docela těšila. Myslela jsem, že půjdu na ultrazvuk a dozvím se pohlaví našeho miminka. Bohužel ten den začal úplně jinak. Probudil mě zvuk telefonu. V tu chvíli jsem nevěděla, zda je to buzení nebo hovor (na budík už jsem dlouho nevstávala :-D ).Vzala jsem do ruky telefon. Byl to hovor a volal manžel. Bylo mi divné, proč mi volá, když ví, že ještě spíme. Rozespalým hlasem jsem se ho ptala, co se děje. Odpověděl mi, že bourali a jsou s autem ve stoce. V tu chvíli jsem se probrala a začala zjišťovat informace, zda se jim nic nestalo atd. Tvrdil, že nic, že čekají na odtahovku. Pak když mi začalo vše docházet, tak jsem mu ještě volala pro bližší informace. Manžel neměl pás, takže prorazil hlavou pření sklo, tchán (řidič) si pouze trochu narazil ruku o volant. Pak když jsem jela k doktorovi a viděla jsem známého s odtahovkou a na ní tchánovo auto, tak jsem se opět rozklepala. Po příjezdu do nemocnice jsem se dozvěděla, že má pan primář moc práce a nestíhá, takže si budu muset počkat. Když už jsem se pomalu dostala na řadu, tak nám sdělil, že odchází na vizitu. Počkala jsem si tam celkem cca 2 hodiny. Myslela jsem, že za tu dobu se trochu uklidním a nebude na mě nic znát. Bohužel když mi sestřička měřila tlak a naměřila 160/80, tak jsem musela s pravdou ven. Na ultrazvuk jdu až za 14dní, tak snad už se konečně dozvíme něco o mrňouskovi. Uklidnila jsem se až večer, když jsme si vyrazili s Evou(Evíkh) a jejím přítelem na večeři. Jsem ráda, že ten den dopadl alespoň takto, i když auto je asi na odpis.

Na první školní den jsme se vypravili do Zoo Praha. Protože jsme si to slibovali už dlouho a teď jsme dospěli k názoru, že už to Filda zvládne, tak jsme se vypravili. Filda, tchýně  a švagr jeli vlakem a já, manžel a tchán autem. Filda měl z vlaku ohromný zážitek, potom jízda po Praze metrem, tramvají a autobusem. Jak se mu běžně nechce chodit (jde jen tam, kam se mu chce, jinak křičí, že chce na koníka), tak po zoo běhal po svých. Nejvíce ho uchvátila expozice "dětská zoo", kde byly zvířátka ze statku. Musím říct, že nás ale docela zklamalo, že na spoustě pavilonů bylo napsáno: v přestavbě nebo že zvíře není zrovna k vidění...

A proto jsme se dnes vydali do naší jihočeské Zoo v Hluboké nad Vltavou. Je to malinká zoo, ale moc hezká. Přikládám z obou výletů pár fotek.  Ale ani tento výlet se neobešel bez nějakých komplikací. Při příchodu na parkoviště jsme zjistili, že nám nějaký "dobrák" odřel auto. Hlídač nic neviděl, i když stálo hned vedle budky, kde vybírá peníze. Ale jinak to bylo fajn.

Asi před 14ti dny jsme byli s Fildou u zápisu do školky. Protože se narodil začátkem února, tak jsem se s paní ředitelkou domlouvala, že bychom školku od září platili (aby nám drželi místo) a buď  bych ho tam na těch 20 hodin měsíčně dávala, nebo by nastoupil až v únoru - po jeho třetích narozeninách. Dnes se ale plány poněkud změnily. Paní ředitelka mi volala, jestli bychom si nemohly dát schůzku a když jsem se jí ptala o co jde, tak mi řekla ( ne ovšem na rovinu ), že naše dítě nemůže být přijato PROTOŽE - se narodilo právě v únoru, což je zřejmě velký problém mu držet místo. Nevím jak si to představují, ale děti se rodí celoločně. Dětí je "bohužel" hodně a školek málo. Tak teď opravdu nevím, co jí tam budu vykládat. Druhé dítě bychom samozřejmě chtěli, ale ..... co když se nezadaří ??? Opravdu nevím, kam bych ho dávala. I když moje práce nemá 2x ideální pracovní podmínky, tak mám pořád nějakou jistotu, kam se vrátit. Ale po dnešku opravdu nevím. V tomto státě opravdu nemá žádná věková kategorie na růžích ustláno.

Dneska jsem si z kuchyně udělala modelovací dílnu. Jako každý den se ze stolu stává "ponk", jak tomu manžel říká, když vyrábím šperky. Modelovala jsem si náušničky, když se Filda probudil a chtěl modelovat taky. Dala jsem mu kousek hmoty a hned se snažil vyválet žížalu, tak jsem myslela, že mu jí v troubě upeču, ale pak to splácal do kuličky, tak jsem mu z toho udělala housenku viz. foto. Minulý týden jsme koukali na Kouzelnou školku a ukazovali tam "ťupání" na květináč. Tak jsem vyndala malý květináček, akrylové barvy, houbičku a dali jsme se do práce. Na to, že jsou malému teprve dva roky, tak si myslím, že je to šikula ( náš "Bořek" :-))  ) Asi se přeci jenom nějaké vlohy dědí a snad nezdědil jen ty záporné.  Fotky nejsou moc podařené, ale bohužel mi to v tomto večerním světle nejde lépe vyfotit. Žábu má taky na hraní. Minule jsem mu slíbila, že mu něco dám, tak tentokrát má hned dva kousky.

Dále jsem přidala fotky s Henny. Doma probíhalo "rodeo na psovi". Filda jezdil na Henny ( to jsem ještě neměla foťák) a pak už byla pohoda u krbu, tak jsem to zdokumentovala.