Jak jsem tady před odjezdem i po návratu avizovala, strávili jsme s rodinkou dovolenou v Chorvatsku.Místem našeho pobytu bylo městečko Gradac, slovy katalogu: Příjemné městečko ležící pod masívem pohoří Rilić je nejjižnějším letoviskem Makarské riviéry. Od Makarské je vzdálen 40 km, situován na polovině cesty mezi Splitem a Dubrovnikem. 

Je pravda, že hory nad celým pobřežím Chorvatska vytváří nádherné panorama, které nás uchvátilo hned při příjezdu. Cesta tam trvala 15 hodin, ale šlo to zvládnout a ani dětské osazenstvo autobusu s tím nemělo žádný problém. Do letoviska Gradac jsme z celého autobusu jeli jen my 3 :o) V "hotelu", který sice chorvati nazývali pansion, v jídelně i na pláži jsme byli samí češi a slováci, takže jsme opravdu nemuseli mít strach, že si nebudeme rozumět.

Počasí nám přálo víc než dost, poslední 3 dny pobytu se snad ještě víc oteplilo, takže ráno nastávaly na pláži boje o místa pod borovicemi a palmami. Nám se osvědčilo místo na chodníku pod borovicí, drobné oblázky na pláži totiž nebyly moc drobné, ale šlo si ně zvyknout. Ani mírný vstup do moře, popisovaný v katalogu nebyl tak mírný a v 10 m od břehu nikdo nestačil. Šimík ale se svými rukávky byl jak torpédo všichni se bavili, když se rozjel. Odpolední vlny také nebyly nijak děsivé, příjemně nás pohupovaly a těm co leželi na spodní části pláže příjemně osvěžovaly nohy :o)

Stravovali jsme se polopenzí formou švédských stolů, ráno jsme dávali přednost míchaným vajíčkům, salámům, sýrům, Šimík jemným párkům. Večer se podávaly ryby, rybičky, kuřecí maso, vepřové, těstoviny, brambory, rýže, mušle, zelenina, dezerty-pudinky, rolády, atd.

Siesta se v Chorvatsku nedrží, takže jsme si dělali polední klid sami, většinou jsme nejdřív zašli někam na něco malého, a pak jsme se odebrali na pokoj, kde jsme relaxovali.

Kolem 17 hodiny jsme se vraceli na pláž, kde jsme vydrželi asi do 19 hodiny, pak jsme se upravili na večeři a po ní jsme se vydávali na pravidelné procházky do centra. Malíř portrétoval, hospůdky žily nejdříve končícím fotbalovým mistrovstvím a pak už "jen" turistickým ruchem. Někdy se Šimík tak unavil, že jsme ho museli nést v náručí a očička se mu zavírala.

V sobotu, poslední den pobytu, jsme museli ráno do 9 hodin vyklidit pokoj, došli jsme si na poslední snídani a až do podvečera jsme měli volno na poslední chytání slunečních paprsků, užívání moře a dokupování suvenýrů. Do autobusu jsme nastupovali za teploty 35°C a po 13 hodinách jízdy nás v Čechách zchladilo celým 15°C.

Dovolenou jsme si užili, něco jsem nafotila, takže "snad" přikládám i pár fotek.