Mnohdy můžete slyšet věty: „Už aby byly ve škole, o prázdninách nemají žádný režim!“ nebo: „Dobře, že už konečně pomažou, kdo s nimi má doma vydržet!“ Přes tyto průpovídky přestavuje nový školní rok v životě rodičů také stres. Minimálně musí své děti vybavit vhodnými pomůckami do školy, přezůvkami počínaje a novým kružítkem konče.

Na co bychom v prvních týdnech neměli jako rodiče zapomínat?

Stres vyvolává už sama změna, kterou dítě projde z prázdninového režimu do režimu školního. Každý organismus reaguje na výraznou změnu – brzké vstávání, učení se, nutná pozornost ve škole a soustředění – to vše jsou velké změny v harmonogramu dítěte.

Každé dítě je specifické, jeho vnímání začátku školního roku může být odlišné od vnímání jiných dětí. Nepodceňme tedy stres, kterému je dítě v prvních dnech či týdnech ve škole vystaveno, a pokusme se vyslechnout, co vše se ho ve škole dotklo.

Stres dítěte mohou vyvolávat sociální změny ve třídě. Sedí-li v lavici s někým, kdo na něj „vyzbyl“, zcela jistě se ho to dotkne. Objeví-li se ve třídě nová parta, do které dítě zrovna nezapadá, může se cítit izolované.

Školní tlak může pramenit i z postavy nového vyučujícího, kterého zatím dítě nezná. Neví, jak se bude chovat, co bude vyžadovat, na čem bude lpět.

Úlohou rodiče je vyslechnout, jistit záda a v případě velkých problémů případně zasáhnout.

A co pocity rodiče?

Mnohdy se na ně zapomíná, přestože hrají velkou roli v adaptací dítěte na školu. Pocity rodiče mohou být velmi podobné těm, které zažívá dítě. Velmi často rodič souzní v obavách, co nového škola přinese. Zároveň může mít i strach z toho, jak danou třídu (ročník) dítě zvládne. „Projde úspěšně? Bude potřeba doučování? Nesklouzne na čtyřky?“ Tyto otázky si může rodič klást. Přesto by ale svůj stres neměl rodič obracet proti dítěti.

Zapomene-li si dítě první týden tašku, boty, knihy či sešity ve škole, nic tak strašného se přece neděje. První týdny jsou od toho, aby se děti na školu zase adaptovaly. Není to tedy důvod k výčitkám či dokonce k nadávkám ze strany rodičů. Přesto k takovým metodám rodiče rádi sahají – svůj vlastní stres si totiž mohou beztrestně vybít na dítěti. Rodičům se výčitkami uleví, dětem se ale ještě přitíží.

Není rodič, který by nechtěl chytré dítě. Ne vždy se ale podaří splnit si rodičovské sny. Smíření se s průměrností, či dokonce s podprůměrností dítěte ve škole je velmi obtížné. Mnohdy špatné známky nese lépe dítě než jeho rodič. Ztěžovat život vlastnímu dítěti přehnanými ambicemi se nevyplácí. Jednodušším se smíření může stát po zvážení priorit. Co vlastně pro své dítě do života chceme? Co je pro nás důležité. Mnohdy teprve po zamyšlení dospějeme k názoru, že o známkách život není. Po porovnání se situací jiných třeba zjistíme, že naše dítě je na tom ještě velmi dobře.

Adaptační fáze může být u každého dítěte i rodiče různá. Obecně ale platí, že po dvou až třech týdnech by měl být člověk relativně přizpůsobený. Delší fáze čeká samozřejmě prvňáčky, kratší adaptaci zažijí žáci, kteří vstupují do stejného kolektivu se stejnými vyučujícími.

  Autor: psycholožka PhDr. Kateřina Stibalová