Rychlejší, levnější, pohodlnější

O tom, že internet nám zásadním způsobem zjednodušil život, není jistě pochyb. Na internetu lze najít naprosto cokoli od jízdních řadů přes kuchařské recepty až po nejrůznější návody na sexy image. Stačí do internetového vyhledávače zadat hledané téma a pak už jen vybrat nejlepší konkrétní odkaz. Kromě vyhledávání různých praktických informací lze internet používat i k nakupování. U nás to sice stále ještě není úplně běžné, nicméně obrovskou výhodou nakupování přes internet je fakt, že zboží zde nabízené bývá někdy i výrazně levnější přitom stejně kvalitní jako v klasických kamenných obchodech. Přitom vám koupené zboží přiveze pošta nebo speciální kurýr až domu.

Pošta? Co to je?

Kde jsou ty časy, kdy jsme pravidelně usedali k psacímu stroji, abychom svým přátelům napsali dopis, který jsme chtěli druhý den poslat poštou? A pak jsme čekali nejmíň týden, spíš dva na odpověď. Dnes nejen že ten dopis můžeme díky počítačovým textovým editorům libovolně upravovat, zároveň jej můžeme díky elektronické poště okamžitě odeslat adresátovi přímo z počítače. A ten adresát vlastně ani nemusí sedět u PC, aby si náš dopis přečetl. Stačí mu lepší mobil, a pokud je ten mobil ještě lepší, může nám rovnou i odepsat. Díky tomu, že neplatíme žádné poštovné, pouze internetové připojení, můžeme si těch emailů poslat denně, kolik jen stihneme. Mimochodem zkratka „e-mail“ doslova znamená „electronic mail“ neboli elektronická pošta.

Být online

Byla to jen otázka času, kdy nám emaily přestanou stačit a budeme chtít něco praktičtějšího, něco živějšího. A tak se objevily programy jako  ICQ nebo Skype, díky nimž můžeme být v okamžitém kontaktu prakticky nepřetržitě. A není ani potřeba sedět celý den u PC. Vždyť každý novější mobil obě aplikace poskytuje ve standardní výbavě. Díky tomu můžete být online, kdekoli má váš mobil signál.

Žít online

Jedna věc je být online neboli být na příjmu a mít tak možnost přes internet komunikovat na dálku, druhá věc je ale vložit na síť svůj život. O čem je řeč? O facebooku. Českými verzemi tzv. sociálních sítí jako je libimseti nebo lide.cz se nyní zabývat nebudeme, nenabízejí totiž zdaleka tolik online možností, jako právě „kniha tváří“.

Nápad jménem facebook vzniknul v hlavě a následně v počítači jistého studenta Harvardské univerzity již v roce 2003. Pointou bylo mít všechny studenty Harvardu pohromadě a posílat jim hromadné pozvánky na studentské večírky, následně na webu zveřejňovat fotky a videa z těch večírků a moct k nim psát komentáře. Původně lokální server se rychle začal rozšiřovat nejprve na další univerzity, potom do komerčních společností po USA a nakonec se z něj stal celosvětový fenomén, který dnes využívá přes 350 milionů lidí v šedesáti pěti jazykových mutacích včetně češtiny.

Facebook: Kdo nemá profil, neexistuje

Na první pohled je facebook to nejlepší, co kdy mohl běžný uživatel internetu získat k užívání a pozor – úplně zadarmo! Ano, tahle pravděpodobně nejrozšířenější tzv. sociální síť na světě nabízí mnoho zajímavých služeb ke komunikaci, různé aplikace a doplňky. Ano, na facebooku najdete profil téměř každého, kdo se aspoň částečně po internetu pohybuje. Kromě většiny svých známých zde najdete profily všech možných celebrit, politiků, ale i slavných zvířat nebo literárních (knižních, filmových, seriálových) hrdinů. Prakticky bez nadsázky se dá říct, že kdo nemá profil na facebooku, na internetu neexistuje.

Facebook opravdu působí jako naprosto geniální komunikační nástroj jak pro soukromé, tak komerční účely. Jenže stačí se o jeho možnosti zajímat trochu víc, stačí si opravdu vyzkoušet jeho funkce a brzy zjistíte, že ve skutečnosti je to jen chytře vypadající hračka s tak omezenými možnostmi využití, navíc tak neuvěřitelně poruchová, že je vlastně velkou záhadou, proč je tak děsně populární.

Jak to funguje?

Pro usnadnění předpokládejme, že jste běžný regulérní uživatel, takže vše, co na svůj profil vložíte, odpovídá skutečnosti. Dobrá tedy, jdeme na to.

Zaregistrujete se, založíte si profil a ten postupně naplníte informacemi o sobě, fotografiemi ze svého života, případně videozáznamy z různých událostí. Je pouze na vás, co všechno se rozhodnete zveřejnit. Můžete zveřejnit i své telefonní číslo anebo nemusíte zveřejnit ani své skutečné jméno. Ale jelikož předpokládáme, že jste férový uživatel, alespoň to jméno tam uvedete. Mezi tím se přes vyhledávací systém spojíte se svými přáteli. A pokud chcete navzájem sdílet informace ze svých profilů, přidáte se vzájemně do „přátel“.

Zde stojí za zmínku informační systém facebooku, který na váš profil umístí zprávu, že vy a ten někdo jste nyní přátelé. Zejména v případech, kdy se s tím konkrétním člověkem znáte celý život, ale v internetovém prostředí vás facebook prohlásil za oficiální přátele teprve nyní, je to poněkud vtipné. Nuže dobrá.

Bude promítání? Ne, podívej se na facebook

Zhruba tak může probíhat konverzace na téma, zda svým známým ukážete fotky ze svatby, z dovolené, z narozenin nebo z jiné události. Vytváření alb a nahrávání fotografií na váš facebookový profil je totiž ten nejjednodušší způsob, jak je všem ukázat, aniž byste museli složitě organizovat hromadný sraz. Ten by sice mohl být velice příjemný třeba díky společnému zavzpomínání na zábavné zážitky, ale proč byste se s tím namáhali, když facebook to zařídí za vás? Velmi využívanou funkcí je na těch fotkách označování jednotlivých osob. Nejen, že můžete označovat sami sebe, ale i všechny ostatní, kdo na fotkách jsou, pokud je máte „v přátelích“. A pokud nemáte, je dost možné, že to někdo z vašich „přátel“ učiní za vás. Může tak dojít třeba i k situaci, že zjistíte, že dva z vašich kamarádů se navzájem znají a vy o tom vůbec nevíte. Horší je, když vás někdo označí na fotkách, které byste raději, aby vůbec neexistovaly, natož aby je někdo zveřejňoval na internetu a ještě vás na nich označoval. Protože se k nim může rázem dostat každý, koho máte v přátelích. V takovém případě máme jen dvě možnosti: Za 1. se na inkriminovaných snímcích ihned „odznačit“, čím zabráníte jich zobrazení ve chvíli, kdy si někdo prohlíží fotky, na nichž označení jste, a za 2. požádat onu osobu, aby nežádoucí fotky ze svého profilu smazala. Je-li to skutečný kamarád, nejen ten „fejsbukový“, měl by vám vyjít vstříc.

Jedinou variantou, jak se před takovými situacemi chránit preventivně, je ručně si nastavit úroveň soukromí svého profilu. Tedy u každé položky zakliknout, kdo z vašich „přátel“ k ní bude mít přístup a kdo ne. Je to sice trochu práce navíc, ale aspoň máte své soukromý pohlídané.

K jednotlivým fotkám, přesně jak to v roce 2003 kluci z Harvardu chtěli, lze psát komentáře. Naštěstí je lze také smazat.

Na facebooku funguje také „chat“. Tedy, funguje. Máte-li dobré připojení k internetu a není-li síť zrovna přetížena, měl by chat být funkční. O něco spolehlivější jsou soukromé zprávy nebo případně možnost psát vzkazy na „zdi“ profilů vašich přátel.

To všechno vážně vypadá úplně skvěle. Už nemusíte utrácet za fotoalba na skutečné fotografie, už se nemůže stát, že se při prohlížení nějaká ztratí nebo poničí. Natočené video, které nahrajete na svůj profil, si může prohlédnout i váš známý na druhém konci světa. To by sice mohl i bez facebooku, ale díky tomu je to přeci jen snazší.

Facebook nebo fejsblb?

Na této základní úrovni může kniha tváří skutečně šikovně sloužit k praktickým účelům běžného uživatele. Ovšem jakmile se rozhodnete ponořit se do hlubin širší nabídky různých „fejsbukových“ nástrojů, stáváte se dobrovolnou obětí na oko vlídného prostředí, které (pokud si pečlivě nehlídáte, co kde odkliknete) vás k sobě hodně rychle přisaje tak silně, že se do něj začnete vracet stále častěji a nakonec i zcela bezdůvodně, zkrátka jen pro dobrý pocit, že tam jste. Navíc vám začne posílat nejrůznější nabídky na využívání aplikací, které vás velmi hravě okradou o všech váš volný čas.

Také je pravidlem, že čím víc „přátel“ si na facebooku vytvoříte, tím víc se začnete zajímat o to, co kdo kde s kým a proč. Ne proto, že byste to cíleně vyhledávali. Ale facebook vám to automaticky nabídne a vy si téměř vždy řeknete – no, tak se na to podívám, když už jsem tady. Než abyste si řekli – ne, tohle mě nezajímá, kvůli tomu tady nejsem. Také platí, že s každým dalším přidáním někoho do „přátel“ bude tím víc lidí mít přístup k věcem o vás. V nabídce bezpečnostních nástrojů naštěstí je možnost detailního nastavení soukromí profilu. Ale s tím si člověk musí dát práci, aby to fungovalo efektivně.

To, jak moc se na facebooku stanete závislí, závisí jen na tom, kolik svého času mu na začátku věnujete. Čím méně, tím lépe. Co ale na vás vůbec nijak nezávisí, je poruchovost, která v některých chvílích může být vážně naštvání hodná. Facebook velmi rád místo odeslání napsaného komentáře zahlásí error a vám nezbývá než doufat, že se ten napsaný vzkaz neztratí. Stejný error může ostatně zahlásit při jakékoli jiné vaší činnosti. Na to si jednoduše musíte zvyknout a mít stálou zásobu trpělivosti.

Zpět do reality

Ani si to neuvědomíte a brzy zjistíte, že jediné, co na počítači děláte, není surfování po internetu, ale surfování po facebooku. Ne že by na tom bylo něco špatného. Jen si dejte dobrý pozor, abyste se tím životem na facebooku nenechali ovlivnit natolik, že už se vám nebude chtít zpátky do reality. Protože, co jednou napíšete, můžete hned zase smazat. Ale co jednou řeknete, už zpátky vzít nemůžete.

Autor: Jakub Cyrani