Vybíráme kvalitní víno

Vybrat opravdu kvalitní víno za rozumnou cenu je někdy pěkný kumšt. Obzvlášť v supermarketech je velmi snadné sáhnout po moku, který vám hned při prvním ochutnání ztrpkne v ústech. Při nákupu jako první zkontrolujte etiketu. Měla by obsahovat všechny informace předepsané vinařským zákonem – zejména výrobce, odrůdu, oblast sběru, a pokud je víno jakostní nebo s přívlastkem, pak také evidenční číslo. Ani etiketa vás však neochrání před nepříjemným překvapením. Odborníci se shodují, že kvalitu nejlépe poznáte až při degustaci. V tom spočívá výhoda sudových vín, které vám v každé vinotéce rádi dají ochutnat a vybrané „natočí“ do PET lahve.

Pokud hledáte opravdu vysoce kvalitní víno, sáhněte po jakostním s přívlastkem. Hrozny jsou vybírány podle přísných kritérií a samotná vína nesmí být uměle doslazována. Tyto jakostní dobroty se dále dělí podle vyzrálosti hroznů na vinici. Setkat se proto můžete s víny nesoucí prapodivné názvy - kabinetní víno, pozdní sběr, výběr z hroznů, výběr z bobulí, výběr z cibéb, ledové víno či slámové víno. Tato vína se nemusí vyrábět každý rok, hodně záleží na klimatických podmínkách, není proto divu, že jsou vzácná a tím pádem i poměrně drahá.

Jak správně degustovat

Také už se vás v restauraci ptali, jestli si přejete degustovat? Ať už jste souhlasila nebo rozpačitě odmítla, následující řádky vás zasvětí do základů someliérství.

Při ochutnávání využijete prakticky všechny smysly. Nechte si nalít víno přibližně do ¼ sklenice, aby zůstal prostor pro uvolňování aromatických látek a podrobte ho nejprve oční kontrole. Sklenku podržte proti světlu, všímejte si zejména barvy a čirosti. Odborníci poznají podle barevného odstínu stáří i stupeň vyzrálosti hroznů! To po vás samozřejmě nikdo chtít nebude, víno by především nemělo být kalné a neměly by v něm plavat kousky korku či jiné nečistoty.

Ač se to možná zdá zvláštní, zcela zásadní roli v procesu ochutnávání hraje také čich. Zakružte sklenkou, aby víno uvolnilo své vonné esence, a přičichnete k okraji. Pokuste se rozpoznat vůni ovoce, květin či koření, které jsou pro vámi degustované víno typické. Není to nic snadného, tak nesmutněte, když se netrefíte. V každém případě by však vůně měla být spíše nasládlá, rozhodně ne nakyslá. Přičichněte také ke korku – právě od něj se totiž víno nejčastěji kazí.

A konečně můžeme přistoupit k ochutnávání. Vezměte do úst menší množství vína a převalujte ho v ústech, aby se dostalo na všechny chuťové pohárky. Víno by mělo jako celek působit harmonicky a vyváženě. Nemusíte se obávat, že byste nepoznali, kdyby bylo zkažené. Ale pozor! Vady vína se dají šikovně skrýt jeho podchlazením! Pokud vám v restauraci nabídnou podezřele studenou skleničku, nechte ji chvilku stát, než dosáhne požadované teploty a až potom degustujte. Obecně platí, že šumivá vína nejlépe vyniknou při teplotě 4-7 °C, bílá při 9-12 °C a červená při 14-16 °C.

Autor: Martina Dvořáčková