Rozhodnutí, zda studovat ještě  po třicítce či dokonce po čtyřicítce není jednoduché. Většinou je totiž studium další tíhou navíc nad rámec běžného života. Při rozhodování, zda se do studia pustit či ne, je dobré sestavit si seznam pozitiv a negativ takového činu.

Bojujte se zapomínáním - procvičujte mozek!

Co nám tedy studium při zaměstnání  po třicítce přináší dobrého a co nám naopak bere?

Jakékoliv přemýšlení, logická činnost má pozitivní vliv na naši mozkovou kůru. Bylo dokázáno, že lidé pracující dlouhodobě hlavou i v pozdějším věku méně trpí stařeckými demencemi, Alzheimerovou chorobou či Parkinsonovou chorobou. Zatěžujeme-li tedy přiměřeně mozek, dožijeme se klidného stáří. Na druhou stranu ale zhruba od dvaceti let neustále ubývají mozkové buňky. V podstatě tedy člověk sotva dosáhne dospělosti postupně hloupne a hloupne. Naštěstí naše životní zkušenosti mohou tento nedostatek zpravidla dobře nahradit.

Podobný vliv na snížení  rizika demence  v pozdním věku má i paměť. Paměť je schopnost, kterou je možné částečně natrénovat. Budeme-li se učit nové poznatky a dostatečně často zatěžovat naši dlouhodobou i krátkodobou paměť, zlepší se i naše zapamatování si věcí běžných.

Prohlubte si znalosti...

Studium nám umožní  naučit se vybírat podstatné a přehlížet nepodstatné. Organizace vlastní práce i studia nás nutí k systematičnosti, někdy třeba i k přehodnocení současných modelů organizace naší práce.

Ne všechny předměty ve škole nám budou připadat užitečné. Přesto ale rozšíří naše obzory. Zjistíme věci, o kterých jsme třeba dosud nikdy neslyšeli. Podíváme se na problémy z více stran. Budeme mít větší přehled,  budeme prostě vzdělanější. Lidé vzdělanější lépe zvládají odchod dětí z rodiny, odchod do důchodu. Mají totiž daleko více možností, jak se uplatnit v životě, často mají i více koníčků.

Dejte životu novou šťávu!

Studentské prostředí nás uvede o pár let zpět. Mohou se nám změnit hodnoty i zájmy. V podstatě tak trochu omládneme. Vzpomeneme si na čtení pod lavicí, opisování, psaní taháků. Obnovíme schopnost hrát piškvorky a lodě.

Seznámíme se s lidmi, kteří jsou na tom podobně jako my sami. Jsou stejně zahlceni prací i studiem. Můžeme si najít nové přátele, kteří obohatí náš sociální svět. Můžeme najít partu, kterou jsme třeba při klasickém studiu neměli štěstí zažít. Je tady ale i možnost navázat nový milostný či partnerský vztah. Trávím-li s někým dlouho dobu, prožívám-li s ním velký stres, připravuje to ornou půdu pro vztah. Takový vztah může, ale také nemusí, splňovat představy, které o něm máme přímo ve škole. Škola při zaměstnání je prostředím umělým, které nezaručuje úspěchy milostného vztahu v běžném životě. Je třeba daný vztah pěstovat i jinde, zjistit, jak se partner chová mimo školu. 

Studium, práce a rodina? Proč ne?

Pozitivní i negativní  vliv může mít studium při zaměstnání na naši rodinu. Určitě  nám škola sebere velké množství volného času, přesto lze ale vytěžit to pozitivní i pro ostatní členy rodiny. Minimálně mohou pomáhat při studiu, zkoušet „studenta“.

Studiem otužíme psychicky náš organismus. Dálkové studium při zaměstnání je velmi náročné. Vyvolává u lidí velký stres. Zvládat dobře studium i zaměstnání je v podstatě nemožné. Škola není reálným světem, vše je tam „jenom jako“. Špatná známka nám nezkazí zdraví, nezničí vztah. Zvykneme-li si na velký tlak, otužíme se tak vůči stresu. To se nám může hodit i později v životě.

Myslíte, že jste tedy zralí pro studium po třicítce? 

Autor: psycholožka PhDr. Kateřina Stibalová