Stalo se dosud:

Potom co Tamara alias zpěvačka Lady T. tragicky zahynula, dostala Nikola od producenta Tibora nabídku stát se namísto tanečnice zpěvačkou. Nikola si uvědomila, že tančit začala jen proto, že jí učitelka na základce zakázala zpívat, a Tiborovu nabídku přijala. Ve hře je však ještě Tamařin manažer Tomy, který se snaží z kritické situace vytěžit pro sebe aspoň minimum. Abyste vy, Nikola a Tibor zjistili, co má Tomy v úmyslu, rozhodly jste, že se Nikola zúčastní pochybné schůzky kvůli možnosti tancování. O co ve skutečnosti šlo, jaký druh tancování Tomy Nikole zařídil a co ona na to?

9. část

On nevěděl, že ona ví

„Právě že bude lepší nic neriskovat, nedávat mu žádný důvod k pochybám, aby se to celé neobrátilo proti nám. On si dál může věřit tomu, že je tvá jediná šance, ale nakonec zjistí, že tě podcenil, a to pro něj bude stejný šok jako fakt, až zjistí, že naopak tys byla jeho jedinou šancí. I když pořád nevíme, co pro tebe má, je jisté, že to bude něco pochybného.“

„Asi máš pravdu. Ale řeknu ti, jsem ještě mnohem nervóznější, než když jsem před pár dny jela na natáčení vašeho videoklipu,“ řekla poněkud váhavým tónem.

„Zvládneš to. A jakmile si nebudeš něčím jistá, odskoč si na toaletu, zavolej mi a poradíme se co a jak.“

„Dobře, děkuju. Zatím ahoj.“

Nikola odložila mobil. Chtěla si dopřát chvilku klidu, zamyšleně se usadila do křesla. Posledních pár dní bylo bohatých na události, na překvapení a vůbec na všechno. Kdo by jen čekal, že to všechno dopadne zrovna takhle – Tamara tragicky zahyne, Tomy se bude snažit jí natlačí kdo ví do čeho a hlavně, že místo tanečnice se z ní nakonec stane zpěvačka. I když to samozřejmě není ještě zdaleka jisté, nicméně ta obrovská příležitost tu je a Nikola si musela upřímně přiznat, že jí pěvecká kariéra láká mnohem víc než taneční. Už navždycky za to bude Tiborovi vděčná. Protože nebýt jeho, už by teď nejspíš byla někde pod dohledem Tomyho. Brrr, hodně nelákavá představa. V souvislosti s tím na chvíli zalitovala, že se s Tomym tak rychle intimně sblížila. Na druhou stranu, kdyby se situace vyvíjela podle úplně původních představ, nejspíš by k tomu nedošlo jen jednou. Protože, proč si něco nalhávat, líbilo se jí to s ním. Teď si však musí dát pozor, aby se jí situace nevymknula z kontroly.

Nečekaně se jí podařilo na chvíli usnout. Probudil, vlastně spíš vylekal ji zvonící mobil. Jaksi vyplašená se ani nepodívala, kdo volá. Čekala, že to je Tomy. Se zavřenýma očima hovor přijala.

„Niky? Máme domluvenou tu schůzku. Jsi doma? Stavil bych se pro tebe asi za půl hodiny.“

Věděla, že v této chvíli nemá na vybranou. Chce-li zjistit, o co Tomymu jde, musí na schůzku jít. Ale musí se na to psychicky připravit. Do poslední chvíle se musí tvářit tak, aby ti lidé věřili, že je nutně potřebuje. Jedině tak se dozví, co s ní Tomy zamýšlel, jedině tak prokoukne jeho skutečné důvody zájmu o ni. Na jednu stranu se toho všeho bála, ale na druhou stranu se na to těšila. Postupně k Tomymu totiž začínala cítit silnou averzi a věděla, že největším zadostiučiněním pro ni bude, když on pozná, že pro ni vůbec nic neznamená.

„Já jsem si teď trochu odpočinula. Dobře, budu připravená. Děkuju,“ odpověděla do telefonu. Nejradši by se jen přemístila do postele a spala až do rána. Bylo toho na ní opravdu hodně. A vlastně si ani všechno to dobré nemohla kvůli tomu špatnému pořádně užít. Nejvíc ze všeho se nemohla smířit s tím, co se stalo Tamaře. Vždyť byla poslední, kdo ji viděl živou. Pokaždé, když si to uvědomila, doslova to s ní zatřáslo. Zvedla se z křesla, chtěla se jít připravit. Místo upravování se ale v koupelně jen tak stála a několik dlouhých minut hleděla do zrcadla. Kam mě to ten můj osud až dostal, pomyslela si. Z nejrůznějších myšlenek na toto téma jí vyrušil zvonek. Cože? Že už by tu byl Tomy? Vždyť neuběhlo snad ještě ani deset minut a přitom říkal, že tu bude za půl hodiny. Bleskově se aspoň ledabyle učesala, opláchnula obličej a zvědavě a zároveň nejistě se kukátkem podívala, kdo to zvonil.

Cože? Nevěřila tomu, koho z druhé strany dveří uviděla. Nestál tam ani Tomy, ani Tibor (v což v koutku duše doufala), byla to Tomyho sestra Sandra! Nikola si vybavila jejich zvláštní setkání před pár dny, když místo Tomyho přijela na sraz právě Sandra. Tehdy to bylo za dost jiných okolností. Ale teď je tu znovu.

„Kdo je to?“ zeptala se přes dveře Nikola účelově.

„Nikolo, tady Sandra, sestra Tomyho. Potkaly jsme se před pár dny. Potřebuju s tebou mluvit.“

Její hlas zněl naléhavě. Nikola nejistě otevřela dveře.

„Že my máme štěstí potkávat se za takových nezvyklých okolností,“ poznamenala, když Sandře ukázala, ať jde dál.

„To máš pravdu. Ale zatímco minule jsem nevěděla, kdo jsi, ani mě to příliš nezajímalo, teď už to vím dobře a taky vím, co na tebe Tomy chystá, a proto jsem tady.“

„Já vím, že můj bratr není žádný svatoušek a že je seriózní, jen když se mu to hodí, takže vlastně není. Jenže to, co jsem se za posledních pár dní dozvěděla, co se stalo s Tamarou, a to, k čemu chce teď využít tebe, to nemůžu dělat že nevidím. Proto jsem se rozhodla mu vstoupit do cesty a varovat tě.“

Nikola napjatě poslouchala každé Sandřino slovo. Chtěla vědět, co se ona za posledních pár dní dozvěděla. Před čím přesně chce Nikolu varovat? Přemýšlela, jestli jí má říct, že už ví, že na ní Tomy chystá jakousi habaďuru, nebo ji nechat mluvit a počkat si, jestli se dozví něco dalšího. Než se stihla k mluvení nadýchnout, Sandra pokračovala.

„A musela jsem to udělat okamžitě! Na tu schůzku, ke které tě Tomy tolik přemlouval, prostě nesmíš! Ale Tomy zároveň nesmí vědět, že jsem tě varovala, jinak by to mohlo dopadnout špatně.“

Nikola se ocitla ve složité situaci. Především jí docvaklo, že si nemůže být úplně jistá, jak moc může Sandře věřit. Co když je to všechno jen součásti Tomyho hry?! Tím pádem nevěděla, jestli jí může říct o dohodě s Tiborem a vůbec prostě o tom všem, co má v plánu.

„Sandro, přiznám se, že mě děsíš. Můžeš mi k tomu říct cokoli víc? Před čím mě vlastně varuješ? Proč je ta schůzka tolik nebezpečná, že na ni nesmím? Jsem z toho všeho zaskočená. Nevím co se vlastně děje…“ Nikola se snažila působit, že netuší, o čem je řeč. Snažila se od ní zjistit víc informací. Začala mít tušení, že Sandra toho ví mnohem víc než ona.

„Víš, Tomy není takový, jak na první pohled působí. S Tamarou chtěl spolupracovat, jen aby vypadal seriózně na veřejnosti. Ale ve skutečnosti je pravý opak seriózního člověka. Když jsem tě k němu vezla, netušila jsem, že se to takhle zamotá. Proto jsem nic neřešila. Ale teď, když vím, že tě chce jen hnusně využít, musím zakročit!“

Nikola zalapala po dechu! Hnusně jí využít? Neměla tušení, co si pod tím představit. Ale už uvěřila, že je Sandra na její straně. Jinak by asi takhle nemluvila.

„Přiznám se, že mi bylo dost podivné, jak na mě kvůli té schůzce naléhal a jak se přitom stále vyhýbá jasné odpovědi, o co vlastně jde. Furt opakoval něco o tanečním projektu. A to mi bylo nejdivnější. Protože kdyby něco takového opravdu bylo, určitě by se to ke mně dostalo od mých tanečních přátel. A víš teda, o co přesně ve skutečnosti jde?“

„Vím jen to, že by to s tím druhem tancování, který ty si představuješ, nemělo nic společného. Chce tě přimět tancovat v jednom podniku, kam smí jen dospělí, a asi by nezůstalo jen u tančení. Podle toho, co jsem slyšela, když host chce, může si vybranou tanečnici vzít na pokoj…“

Nikola vytřeštila oči! Tomy ji chce prodat do nočního podniku!? Ani v nejčernějších představách jí nenapadlo něco takového. Nejdřív ji svede a pak ji takhle zneužije?!

„Tohle mu nedaruju! To mu nesmí projít!“ prohlásila rozhodným hlasem s naprosto vážným výrazem.

„Souhlasím, ale co chceš dělat?“ znejistěla Sandra. Ne snad kvůli tomu, že by šlo o jejího bratra, ale že ve skutečnosti nebyla tak akční, jak na Nikolu působila. To, že ji vůbec varovala, pro ni bylo už hodně odvážné.

Nikola si všimnula, že se Sandra zalekla.

„Já vím, že je to tvůj brácha. Ale předpokládám, že kdyby to pro tebe opravdu něco znamenalo, asi bys vůbec nepřišla.“

Sandra jen mlčky přikývla.

„Dobrý. V tom případě mi s tím pomůžeš. Uděláme to takhle: Na tu schůzku s ním pojedu. Ty zkontaktuješ policii, všechno jim řekneš a Tomyho chytíme do pasti. Protože já tu práci jakože přijmu a ještě dnes večer tam zatančím. Budu se chovat hodně vyzývavě, aby o mě rychle někdo projevil zájem. Jakmile k tomu dojde, dám ti signál. Tvým úkolem bude přivést na místo policii, aby Tomyho zatknuli za kuplířství přímo při činu!“

„To jako že brácha půjde do vězení? Asi si to zaslouží, já vím že ano. Ale i tak… vždyť je to můj brácha. Občas mi dost pomáhá. A já na oplátku jen dělám, že nevidím jeho pochybné kšefty…“

Obě se na chvíli odmlčely. Nikola čekala jak dlouho bude Sandře trvat než uzná, že je to jediná možnost, jak se před Tomym uchránit, a Sandra čekala, že Nikola vymyslí nějaký méně nebezpečný plán. Když byly ticho už moc dlouho a hlavně když Nikola zjistila, kolik je hodin, že Tomy každou chvíli přijede, přece jen přidala ještě jednu variantu.

„A nebo tě z toho úplně vynechám. Zavolám známému, který plus mínus ví co a jak a vyřídím to s ním. Ty můžeš dělat, že o ničem nevíš, což umíš asi hodně dobře.“

Jen co to vyslovila, hned ji tahle narážka zamrzela. Ale co se dalo dělat…Už to bylo venku.

„Ne, ne. Už jsem se do toho namočila, tak to s tebou dokončím. Jen přemýšlím co pak budu dělat. Bojím se, aby se mě pak Tomy nenašel…“

„V tom jsme na tom úplně stejně, řekla bych,“ pohladila Nikola Sandru po tváři. „Neboj, ať se stane cokoli, nějak to vyřešíme. Teď už ale musíš zmizet, Tomy tu bude za pár minut. Musíš jet rovnou na policii a vysvětlit jim co a jak. Kdyby ti nechtěli věřit, spoj se s Tiborem. On ví zhruba co a jak a případně to všechno potvrdí. Hlavně pak musíte být připravení, až vám dám signál, aby Tomy neměl šanci na útěk!“

Sandra přikývla, rychle sednula do auta a zmizela. Tomy přijel prakticky hned potom.

Nikola ho uvítala s úsměvem na tváři, což mu zalichotilo.

„Jsi teda připravená na svou životní změnu?“ zeptal se dobrácky.

„Jestli to bude taková pecka, jak o tom pořád povídáš, pak se na nic netěším víc,“ odpověděla mu. Nevíc se těším na tvůj výraz, až si tě vezme do parády policie, ty hnusnej parchante, pomyslela si.

„Řekni mi, co to, že jsi najednou tak natěšená? Ještě odpoledne jsi si vůbec nebyla jistá a teď jako bys byla vyměněná,“ snažil se Tomy cestou v autě o konverzaci.

„Ani ti nevím. Asi jsem si prostě uvědomila, že když nebude tohle, nemám nic jiného. Takže radši vezmu, cos mi sehnal, a podle toho, o co přesně půjde, uvidím co dál.“

„Vidíš. Takhle se mi líbíš. Konečně uvažuješ rozumně, prakticky. To je dobře. Aspoň to všechno bude jednodušší.“

Sandra mezitím zkontaktovala policii. Nějakou chvíli trvalo, než vše vysvětlila, než jí uvěřili. Přece jen musela do hry zapojit i Tibora. Sice nejprve nechtěl mít se záležitostí nic společného, ale když mu Sandra zdůraznila, že Nikola je připravená zajít tak daleko, jak to bude nutné, okamžitě se připojil. Oba dva si kriminalisté prověřili, a když policista v civilu potvrdil erotické zaměření podniku, do kterého Tomy Nikolu veze, rozjela se tajná blesková akce.

„Ahoj Patriku. Tohle je Nikola. Nikolo, Patrik je manažer těch tanečnic, o kterém jsem ti říkal.“ Tomy se snažil, aby vše vypadalo zcela nezávadně, a možná to tak opravdu vypadalo. Ale jelikož Nikola znala pravdu, musela se mu potichu smát.

O.k., takže kromě Tomyho v tom jede tenhle Patrik, uvažovala. Je vůbec možné, že by jí takhle s chladnou hlavou strčil do nějakého pajzlu a zničil tak úplně její možnosti, když přitom dobře ví, jak talentovaná tanečnice to je? O zpěvu ani nemluvě? Nikola byla až podivně v klidu. Tomy si toho sice všimnul, ale odůvodnil si to její úlevou, že má opět práci, a dál tomu nevěnoval pozornost.

„Těší mě, Patriku. Tomy mi o vás hodně povídal. Přiznám se, že jsem moc zvědavá, jestli je to tak super nabídka, jak mi to líčil,“ usmála se Nikola.

„Z toho, co mi Tomy povídal, ti jde jak o příležitost tančit, tak o finanční jistotu,“ zareagoval Patrik. „Myslím, že ti tady můžeme nabídnout obojí. Takže bys v zásadě měla být spokojená. Ovšem jde o celkem vysoké výdělky, takže to má několik podmínek.“

Nikola hrubou představu o tom, kolik si asi tak vydělávají choreografové tanečních skupin, samozřejmě měla. A dobře věděla, že žádné závratné balíky to tedy nejsou. Proto čekala, co jí chtějí nabídnout oni. Proč se ale hned stočila řeč na peníze, napadlo ji. Copak Patrik nechce nejdřív vědět, jak tancuje, než jí začne nabízet peníze?

„Ještě než ti prozradím to sladké finanční tajemství, chci ti upřesnit, o jaký druh tance vlastně jde. Tohle je podnik s čistě pánskými hosty, takový kabaret pro pány, dalo by se říct. Já tu mám sice teď několik dobrých tanečnic, ale na celovečerní programy je to málo a hlavně ne všechny jsou tak atraktivní, jak by bylo kvůli pánskému zájmu potřeba. A právě proto tu jsi ty. Že jsi krásná, to vidím. Že jsi skvělá tanečnice, mi zaručil Tomy. Teď už jde jen o to, jestli jsi schopná tančit pro pány jen v bikinách?“

Nikolu skoro až zarazila Patrikova upřímnost. Čekala, že se bude snažit podat to nějak uhlazeně. Ale ne, on jí prostě na rovinu řekl, že jde o tančení v nočním klubu. Zmínky o tom, že si hosté mohou vybranou dívku objednat do soukromí, se teď jistě nedočká.

„Musím říct, že tohle jsem opravdu nečekala. Podle toho, co říkal Tomy, mělo jít o taneční skupinu, která v rámci zájmu jezdí po vystoupeních všude možně. O nějakém předvádění se v nočním klubu nebyla řeč.“ Nikola se snažila vypadat překvapeně, zaskočeně.

„Přiznávám, není to úplně tak, jak jsem ti říkal. Ale to jen proto, že jsem se bál, že bys to odmítla dřív, než bys věděla všechno. Což by podle mě byla chyba, protože až ti Patrik řekne co za to, věřím, že to pro tebe aspoň trochu zajímavé bude,“ snažil se ji Tomy uchlácholit.

„Ano, je to tak. Na peníze si jistě stěžovat nebudeš. Ale nejdřív bys možná chtěla vidět, jak to tu chodí…“

Tomy i Patrik se téměř zároveň zvedli, aby Nikole ukázali co a jak. Ona se zvedla rychle za nimi. Ukázali jí šatnu, pódium i kanceláře. Měla oči dokořán, snažila se zapamatovat přesně, co kde je, protože nevěděla, jak bude probíhat následný policejní zásah. Teda, snad se Sandře podařilo se s Policií spojit. A jestlipak o tom ví Tibor? Její myšlenky přerušil Patrik.

„Tak co ty na to? Líbí se ti tu? Pokud to přijmeš, samozřejmě budeš mít na starosti všechny taneční čísla večera, ostatní holky budou mít příkaz poslouchat tě na slovo. A neboj se, že by s tím měla některá z nich problém. Jsou zvyklé dělat, co se jim řekne,“ prohodil Patrik jen tak mimochodem, ale Nikole při těch slovech úplně zamrazilo.

„A to hlavní, peníze… Normálně novým holkám dávám míň. Ale tohle je trochu jiná situace, takže řekněme tolik?“ Patrik napsal cifru na lístek, který Nikole podal. Podívala se na něj, byla úplně ticho.

„To by bylo za jeden večer,“ pousmál se Patrik. „Já vyplácím své zaměstnance každé ráno, když spočítám tržbu. Vyhýbám se tak případným nařčením, že jsem někomu nezaplatil. Své peníze dostává každý, kdo tu pracuje.“

Nabídnutá částka byla sice o dost větší, než kolik by měla v klasickém tanečním studiu, ale za jakou cenu? Naštěstí věděla, že je to otázka už jen maximálně pár hodin, než bude všechno za ní. Proto se nechtěla nijak zdržovat.

„Tak dobře, beru to. A přiznám se, že dlužím za nájem a musím si zaplatit mobil, takže by se mi docela hodilo začít ještě dneska.“

Tomy s Patrikem se na sebe udiveně podívali. Tomy chtěl možná něco říct, ale dřív než se k tomu odhodlal, Patrik souhlasil.

„To je dobře. Tak pojď, představím tě holkám.“

Tomy zůstal sedět v kanceláři, Patrik se za ním při odchodu otočil a spiklenecky mrknul.

Podnik se pomalu zaplnil pány nejrůznějšího věku i charakteru. Nikola už nechtěla na nic čekat. Pokud je pravda, co říkala Sandra, chce to ukončit, jak rychle to bude možné.

„Tomy, tak já jsem připravená. Pusťte mi tam tohle cédéčko a uveďte mé vystoupení.“ Tomy nevěděl, co má říct, raději jen přikývnul.

Hudba začala hrát, Nikola se objevila na pódiu a odstartovala své vystoupení. Obecenstvu se očividně líbila, protože nadšené ovace přicházely v zápětí.

„A to byla, pánové, naše Niki,“ ozvalo se z reprobeden hned po tom, co Nikola zmizela v šatně.

„Wow, tys to teda rozjela, jsem tě málem ani nepoznal,“ smál se Tomy, když za ní po pár minutách přišel do šatny. „Víš, jsem z tebe opravdu příjemně překvapený. Bál jsem se, že s touhle prací budeš mít problém, že to bude pod tvou úroveň. Netušil jsem, že to přijmeš takhle. To je skvělé.“

„Promiňte, vy jste ta Niki, co teď tančila?“ objevil se za Tomym cizí muž. „Bylo to úžasné vystoupení. Ale přiznám se, že jsem si to nemohl tak dobře užít, když tam kolem bylo tolik dalších chlapů. Co byste řekla, kdybych chtěl, abyste to zopakovala ještě jednou jen pro mě?“

„Cože to prosím?“ Tohle bylo přesně to, co Nikola potřebovala. Ale musela se tvářit překvapeně, zaskočeně, pokud možno znechuceně, a nechat celou záležitost na Tomym.

„Niki, nic, počkej. Já to s pánem vyřídím a hned se vrátím,“ domnívaje se, že vzal situaci do svých rukou, vyprovodil chlápka ze šatny.

„Promiňte, že jsem vás takhle vyvedl ven. Ale je tu nová, ještě neví úplně přesně, jak to tu chodí. Chápu dobře, že byste s ní chtěl jít na pokoj? Samozřejmě jistě víte, kolik to u nás stojí. Půlku dáte teď mně, půlku pak přímo dívce na pokoji. Ale ještě počkejte, musím to s ní nejdřív domluvit.“ Tomy věděl, že se pouští na hodně tenký led a že stačí málo a Nikola to odmítne. Proto musí postupovat citlivě.

„Niky, poslouchej. Věc se má takto. Toho chlápka jsi svým tančením velice zaujala a chtěl by to vidět ještě jednou jen sám pro sebe. Myslíš, že bys to zvládla?“

„Možná i zvládla, ale problém je v tom, že to byla čistá improvizace, takže těžko zatancuju úplně to samé znovu. Už teď si nepamatuju, co jsem tancovala.“

„No víš, ono asi ani tak nejde o to, co jsi tancovala, ale jak zatancuješ jemu. Chce se prostě dívat na tvé taneční pohyby.“

„Co dál? Dál nic. Dál to záleží jen na tobě. Jestli mu bude stačit sledovat tě tančit, nebo jestli svolíš k něčemu jinému…“

Aby to vypadalo, že se jí to zásadně příčí, Nikola Tomyho doslova probodla pohledem.

„Počkej, ještě nevíš všechno. Samozřejmě to není zadarmo. Když to přijmeš, jen za to dostaneš dvakrát tolik, co ti Patrik nabídl za celou noc.“

Nikola zatnula snad všechny obličejové svaly, aby dala dostatečně najevo, že se jí to nelíbí, ale že to zvládne.

„Takže souhlasíš?“ zeptal se pro jistotu Tomy.

„Dobře, ale dej mi chvíli, ještě si odskočím.“

Počkala, až za sebou Tomy zavře dveře, vyhrabala v kabelce mobil a rychle se schovala na toaletu.

„Sandro, je to tady. Měla jsi pravdu. Už mi domluvili zákazníka na pokoj, takže to můžeme spustit!“ Napsala Sandře v sms. Počkala, až jí přijde výpis, a rychle se vrátila do šatny upravit se. Znovu se objevil Tomy.

„Jsi připravená? Můžeme?“

Nikola šla pár kroků za ním, až přišli k tomu člověku, který se před chvíli objevil v šatně. Chlápek se nejdřív usmál na Nikolu, pak na Tomyho, a pak opět na Nikolu. Vůbec nemohla uvěřit, že ten Tomy, který se ještě před pár dny choval tak mile, se najednou změnil ve vypočítavého všiváka, kterému záleží jen na tom, na čem může něco vydělat. Nebýt Sandry a Tibora, nejspíš by mu na to všechno skočila, protože by jí asi ani nic jiného nezbývalo. Ovšem situace byla naštěstí úplně jiná. Nikola byla úplně v klidu. Zatímco Tomy netušil, která bije.

Protože ve chvíli, kdy chlápkovi předával klíč od pokoje, se v celém klubu objevilo naráz několik desítek policistů v neprůstřelných vestách a helmách. Byli skutečně všude, nebylo vůbec kam utéct. Než se Tomy vzpamatoval, ležel na zemi s nasazenými pouty. Nikola věděla, že jí zatknou taky. Zaprvé proto, že policisté nemohli vědět, která z dívek je ona, a zadruhé i kdyby to věděli, celá akce musela vypadat, že o ní Nikola nic neví, aby Tomy nezjistil pravdu. A Patrik? Ten se zabarikádoval ve své kanceláři, ale zbytečně. Velmi rychle skončil v poutech i on.

Nikola seděla na zadním sedadle policejního auta, sledovala ten mumraj, který po prvotním zásahu následoval, a jen čekala, až za ní někdo přijde. To se stalo za pár minut. Otevřely se dveře, do auta nakoukla Sandra a hned po ní Tibor.

„Ahoj Niky. Jsi v pořádku?“ zeptali se zároveň.

„Jeee, vy jste tu oba?“ zasmála se Nikola.

„Přece si nemyslíš, že bych si tohle nechal uniknout,“ pokýval hlavou Tibor.

Po chvíli se u nich zastavil policejní důstojník.

„Aha, takže tohle bude ta naše odvážná Nikola,“ pozdravil. „No, musím vám říct, dobrá práce. Zjistili jsme, že majitel tohohle místa má prsty v mnoha dalších špatnostech. Moc jste nám pomohla,“ poděkoval. „Rád bych vás už pustil domu, ale ještě vás potřebujeme na stanici kvůli protokolu. Nebo to případně může počkat do zítra…“

„Ne, žádné zítra. Chci to mít celé už za sebou. Tak jedeme. Řeknu vám, co vím, a pak půjdu spát!“ řekla rázně Nikola.

„Pojedu s tebou, ať pak nejedeš domu sama,“ nabídla se Sandra.

„Jel bych taky, ale čeká na mě doma rodina – odjel jsem v rychlosti, ani jsem nic neřekl. Zavolej mi zítra, až se probudíš,“ omluvil se Tibor.

Pak už Nikola jen v zadním okně policejního auta sledovala, jak to všechno špatné mizí v dáli.

Autor: Jakub Cyrani

POZOR: PŘÍŠTĚ – POSLEDNÍ DÍL PŘIBĚHU!