Minulý týden jste měly možnost pokládat naší psycholožce dotazy týkající se tématu rodinných a partnerských vztahů. Tady jsou její odpovědi.
Na vaše dotazy odpovídá
psycholožka PhDr. Kateřina Stibalová.
Dotaz: Moje tříletá dcera se začala přes den počurávat. Stane se to vždy, když něco provede nebo když na ni zvýším hlas. V čem je chyba? Dělám něco špatně?
Odpověď: Počůrávání je znakem regrese ve vývoji dítěte, tedy návratu k nižšímu vývojovému stupni. Dítě se tím brání nadměrné zátěži pro svůj organismus. Existují děti, které jsou citlivější na tenzi, tlak z vnějšku. Tím tlakem pro ně může být i třeba jen zvýšení hlasu nebo pokárání, nebo kombinace různých tlaků z vnějšku – děti velmi rychle vycítí, je-li doma něco v nepořádku. Možnosti, jak korigovat dětské chování, jsou v zásadě dvě – pochvala a trest. Pochvala je podle výzkumů psychologů účinnější metodou než trest nejen u dětí, ale i u dospělých. U citlivějších dětí je tedy potřeba zaměřit se na pochvaly, tresty omezit, ale současně postupně mírně stupňovat tlak, který dítě zvládne bez regrese či jiné újmy. Je dobré zaměřit se na situace, ve kterých dochází k počůrávání, a pokusit se je omezit na minimum, alespoň z počátku. Pak lze postupně navozovat podobné situace a „trénovat“ odolnost dítěte vůči stresu.
Dotaz: Rozešla jsem se s přítelem, se kterým jsem chodila téměř sedm let a rok a půl jsme spolu bydleli. Poslední rok jsme si ale nerozuměli, tak jsem myslela, že bude lepší náš vztah ukončit. Bydlíme ve stejné vesnici, takže se každý den vidíme. A v tom je ten problém! Myslela jsem, že když se dlouho neuvidíme, tak si uvědomíme, jestli k sobě patříme nebo ne, a třeba se k sobě vrátíme. Ale vídáme se každý den, takže si ani nepřipadáme vzácní. Moji i jeho rodiče počítají s tím, že se k sobě vrátíme, ale já sama nevím, jestli to chci, a jsem zmatená. Je to normální? Po sedmi letech stále nevím, jestli s ním chci strávit zbytek svého života. Co mám dělat?
Dotaz: Mám dva syny, jednomu jsou čtyři roky a druhému dva, a oba jsou v poslední době naprosto nezvladatelní. Pro delší nemoc mladšího syna jsme nechodili ani ven. Jsem z nich už velice vystresovaná a pomalu vše, co dělají, mě rozpláče, anebo na ně křičím. Je toto u dětí přechodné období?
Dotaz: Mé mladší sestře je sedm let a v noci se jí zdají sny o tom, že ji někdo zabije nožem, že mámu zastřelí a podobně. Probouzí se s pláčem. Nedovedu si to vysvětlit, protože je to hodná a šikovná holka, ve školce je na ni samá chvála. Nezažila ani žádné trauma nebo něco, co by ji poznamenalo. Čím by to tedy mohlo být?
Dotaz: Před dvěma týdny se od nás z bytu odstěhovala sestra se švagrem a s mou neteří. Moje neteř ale celé dny trávila se mnou, mojí mamkou a taťkou. Sestra se o ni nijak nezajímala. Neumí ji zabavit, nenakreslí jí žádné obrázky, spíš ji odbude, ať neotravuje. Když malá něco provede, sestra ji hned vždy a za všechno seřve. Ale když byla se mnou, byla neteř jako andílek. Jak je to možné, že se neteř více upnula na nás? Že je jí líp s námi? Může to být i tím, že se sestra o ni moc nezajímá a že my jsme jí věnovali spoustu času?
Dotaz: Můj manžel je dva měsíce po operaci kolene a diagnóza není do budoucnosti moc příznivá. Bolest neustupuje a manžel to psychicky nezvládá, jednak kvůli nemoci a jednak, že nemůže chodit do práce a nejspíš o ni přijde. Má strach o finanční zabezpečení rodiny. Vtipkuje o sebevraždě. Snažím se ho psychicky podpořit, ale sama na sobě vidím, že je toho na mě moc. Jak mám tuto situaci zvládat?
Dotaz: Mám dvacet dva měsíců starého syna a rozešla jsem se s jeho otcem. Jezdí za námi a syn je z toho vždycky hrozně rozhozený, protože ho táta rozdivočí (hrají si maximálně dvacet minut) a pak si ho nevšímá. Mě citově vydírá, ať se vrátím, jinak že se zabije a podobně. Taky mi neustále říká, že nemá na alimenty, protože se zadlužil. Syn to všechno vnímá a potom strašně zlobí, je roztěkaný a hlavně vystrašený. Bojím se, že když si ho otec bude brát, že to nebude mít na syna dobrý vliv. Jak mám prokázat negativní vliv otce na dítě?
| autor: | Tapta3 | 29. 4. 2008 09:49 | link |
|---|---|---|
| nadpis: | Dekujeme za odpovedi, jsem zve... | odpovědět |
| autor: | Petra (šéfredaktorka) | 3. 5. 2008 23:54 | link |
|---|---|---|
| nadpis: | Na vaše přání jsem to smaz... | výše | odpovědět |
V tomto on-line setkání máte možnost ptát se gynekologa MUDr. Tomáše Vychodila, který vám zodpoví vaše dotazy týkající se ženského těla a jeho obtíží.
AKTUALIZOVÁNO průběžně! Pan doktor odpovídá zhruba 2krát týdně.
…tak na nějakém tom kilu navíc podle mě nezáleží. Když je žena pěkná, tak je prostě pěkná a je úplně jedno, jestli váží 50 nebo 70 kg. Tím spíš, je-li po porodu. Doufám, že mi, vážené dámy, opět dovolíte, když se trochu zapojím do vaší zajímavé diskuse.
Pokud šaty dělají člověka, pak vlasy dělají obličej. Dokreslují ho, hrají si s ním pomocí střihu a barev. Společně s krásně upravenými vlasy, hezkým oblečením a střízlivým make-upem vytvoříte jednotu, které se říká krása.