Odpustit nebo neodpustit?

Odpustit nebo neodpustit?

Někdy v minulosti se stalo něco, co se stát nemělo. Od té doby se cítíme poškozeni, zrazeni, pomluveni, uraženi nebo odstrčeni. Kdykoliv si vzpomeneme na dávnou situaci, rozesmutníme. Občas se nám zdá, že se trápíme celou věčnost.

Zážitek z krizové situaci si nosíme stále u sebe, jako by to byl balvan. Znemožňuje nám volně chodit a jednat tak, jak bychom jinak chtěli nebo mohli. Dnešní článek se pokusí pomoci těm, kdo nevědí, jestli odpustit nebo nedopustit.  

Nedat se a neodpustit

Jedna část naší osobnosti nás přesvědčuje, že štěstí musíme hledat mimo sebe, ve skutečném světě, v hromadění konkrétních věcí. Když se nám to nedaří, hledáme viníka – někoho, kdo způsobil to, že nám není dobře, jak bychom si přáli. Obviňujeme ho z toho, co se nám stalo a jak nám je. Žijeme v nenávisti, konfliktech a strachu. Vyhýbá se nám radost, pokoj, spokojenost a pocit štěstí. Tato část naší osobnosti nevěří v sílu odpuštění, a proto nechce odpouštět nejen druhým lidem, ale i sobě.

Druhá část se drží představy, že tím, že někomu neodpustíme a budeme ho dále trestat, dosáhneme štěstí, že nenávistí a zlobou odvrátíme domnělé zlo, které se nám stalo. Zakrývá nám pravdu, která říká, pomstychtivými myšlenkami zraňujeme v první řadě sami sebe.  

Nespravedlnost

V mnoha případech stojí v pozadí naší neochoty někomu něco odpustit představa, že musíme projevit trochu spravedlnosti. Tato myšlenka začíná na absolutní spravedlnosti. Ukazuje se však, že různí lidé mají odlišné představy o tom, co je a co není spravedlivé.  

Jak odpustit lidem, kteří nám ublížili

 Vezměte si list papíru a napište pod sebe jména lidí, kteří vám nějakým způsobem ublížili. Je možné, že někdo zklamal vaši důvěru nebo vás zradil, pomluvil nebo vás jinak poškodil. Zahrňte do seznamu i ty osoby, o kterých se domníváte, že jim nikdy neodpustíte. Přestože máte dojem, že jde o věci neodpustitelné, přece jen si je zapište. Většinou půjde o lidi, kterým jste před hádkou bezmezně důvěřovali, a zklamání bylo poté velmi hluboké. 

PRVNÍ KROK

Když máte seznam hotový, vezměte si jednoho člověka ze seznamu a pečlivě se nad ním zamyslete. Na druhý list papíru napište přesně to, co se stalo, jak to bylo, jak se zachoval, co dělal a jak se vás to dotklo. Své negativní pocity, které jste při tom a po tom zažila, vyjádřete co nejrealističtěji a nejdramatičtěji. Neberte si při tom žádné „servítky“. Poté si zkuste představit, že jste tento list papíru pustila po vodě a voda ho odnesla někam pryč. Aby se vám konflikt zaryl až do morku kostí, pro jistotu si ho přečtěte znovu nahlas a potom spalte.

Máte-li dobrou představivost, můžete namluvit svou nenávist viníkovi do fantaskního balonu naplněného heliem. Ten potom pusťte a dívejte se, jak mizí, až úplně zmizí v oblacích. Nedržte v sobě bolestné pocity křivdy, zbavte se jich. V žádném případě vám nepomůže ani sebelitování a pocit nevratitelné ukřivděnosti. 

DRUHÝ KROK

V textu, který jste před tím napsala, jste do určité míry vykreslila i sama sebe jako oběť – oběť násilí, podvodu, pomluv nebo třeba zrady. Zkuste se nyní rozloučit s představou, že jste oběť, a nahraďte ji představou optimistické naděje. Pokuste si uvědomit, že jste člověkem, který má svou hodnotu, který je také chybující, ale snaží se vzdor tomu všemu vstát, když padl, a vyhýbat se chybám podobným těm, které udělal.

   

Uvědomte si, že jste schopna změnit svůj postoj jak sama k sobě, tak k druhým lidem. A nejen to. Uvědomte si, že jste schopna dát druhému člověku dar. I tomu, kdo vám udělal něco zlého. I tomu jste schopna dát zcela nezasloužený dar ve formě odpuštění. Této nejradikálnější změny schopna jste. Dokážete-li to, získáte pocit jistoty a sebevědomí. Pak již nemusíte mít pocit, že jste bezmocnou obětí. 

TŘETÍ KROK

Třetím krokem je změna postoje. Představte si klidnou krajinu, např. les, horské jezírko, potok či moře. Snažte se soustředit na klid a mír v této krajině. Uvědomte si, že máte svobodu rozhodnout se s něčím nesouhlasit, něco odmítnout, změnit atd. Odpouštění je věc důležitého rozhodnutí. Zamyslete se při tom nad tím, jaké následky bude mít pro vás osobně rozhodnutí vzdát se snahy o odplatu a odpustit. 

ČTVRTÝ KROK

Napište osobě, která vám něco zlého udělala, dopis. V něm vyjádřete vše o tom, jak celou událost chápete, v čem vidíte nefér její jednání, co si o tom myslíte a co cítíte. Uvědomte si, že odpuštění neznamená, že schvalujete to, co vám druhý udělal. Zároveň ale napište, co máte v úmyslu udělat. Snažte se nevyjadřovat se tak, jako že mu milostivě odpouštíte. Nehrajte si při tom na „milost člověka“, který velkodušně uděluje milost. Dejte si záležet na citlivém a osobitém dojmu vašeho psaní. Poté dopis vložte do obálky. Dopis odesílat nemusíte. Podstatné není to, abyste druhému řekla větu. „Já vám odpouštím“, ale to, že se k té osobě budete chovat jinak, s úctou a respektem.

Každý člověk udělá někdy chybu, ale ne vždy si uvědomí, že by měl za své jednání pykat a nést zodpovědnost. Člověk by měl nejdříve myslet, než svým jednáním urazí nebo zraní. Důležité a těžké situace se dají také řešit bez silných slov a hrubých urážek. Je jen škoda, že málokdo uzná svou chybu a nad svým jednáním se zamyslí.
 
Autor: Lucie Janečková
Jméno: Heslo:

Související stránky

Diskuse:

1–36 z 36
autor:Marcela 9. 1. 2009 10:46 | link
nadpis:Tak to je supr článek, gratu...odpovědět
Tak to je supr článek, gratuluji. Mně pře více jak rokem ublížila do té doby nejlepší kamarádka. Napadla mně jen kuli tomu, že jsem chtěla manželovi pomoci s prací a tak jsem zhruba dva měsíce skoro furt jen seděla u pc a pracovala. Na kamarádku jsem neměla čas, ale než jsem začla pracovat tak jsem jí řekla, že budu moc vytížená a poprosila jí, aby byla tolerantní. Po měsíci mi poslala sms s tím, že mně změnili peníze a že už se nechce dál kamarádit s člověkem jako já. Ironie byla v tom, že jsem pomáhala manželovi a nedostávala za to ani kačku. Pak jsem se dozvěděla jak mně všude pomlouvá a to byla poslední rána od ní. Teď si s ní řeknu ahoj, pobavíme se o dětech, zajdem na kávu, ale už jí nevěřím a neříkám jí nic osobního. Mně když člověk ublíží, tak už mu nebudu věřit i kdyby se změnil jakkoli. Proto moji kamarádi většinou byli muži k těm jsem měla větší důvěru. proto díky za manžílka kterému mohu říci vše
autor: 9. 1. 2009 14:10 | link
nadpis:Svým způsobem ti rozumím. T...výše | odpovědět
Svým způsobem ti rozumím. Taky mám problém začít znovu důvěřovat někomu, kdo mě zklamal. Trvá to hodně dlouho než se ujistím, že mu opět věřit můžu, ale většinou se to nikdy nenapraví úplně a nějaký ten osobní odstup si už vždycky udržuju. Mám to tak s pár lidma a není mi to vůbec příjemné. Protože i když bych jim třeba rád řekl něco, co se mi přihodilo (dobré i špatné), bojím se, že by se to opět nějak obrátilo proti mně, takže radši nic neřeknu. Ovšem ten vztah tím velmi trpí, protože už není tak blízký...vlastně se z dobrého kamaráda stane pouhý známý, kterých má člověk hodně a ani mu nevadí, když se i delší dobu nevidí... hmmm... život je prostě plný zvratů.
A já si vždycky říkám - You gotta keep your head up (musíš držet hlavu vzhůru). A můj kamarád říká - Keep the faith (udržuj si naději). :-))
autor:Marcela 9. 1. 2009 17:17 | link
nadpis:Jakube určitě máš pravdu v...výše | odpovědět
Jakube určitě máš pravdu ve všem co jsi napsal. Holt život je boj.
autor:stella 11. 1. 2009 11:31 | link
nadpis:Téma odpuštění je jistě z...výše | odpovědět
Téma odpuštění je jistě zajímavé. Ráda se přidám k diskusi, také se mě to v poslední době v mém životě týká. V začátku článku je položena otázka, zda odpustit, či neodpustit. Samozřejmě vždy záleží na povaze toho, čím nám druhý člověk ublížil..ale já jsem jednoznačně pro odpuštění. Pokud člověk neodpustí, nosí si tu zlobu a nenávist stále v sobě. Pokud dokáže odpustit, úžasně ho to svým způsobem osvobodí :-) Myslím, že je důležité říci tomu, kdo nám ublížil, co cítíme, vyjádřit otevřeně svůj názor a postoj. Třeba pak pochopí a přijme svou zodpovědnost za to, jak nám ublížil. Jakub napsal, že tím vztah trpí - to je pravda. Pak tedy nemá cenu takový vztah udržovat a jít svou cestou. Co myslíte...?
autor:Klarisa 10. 1. 2009 18:13 | link
nadpis:Tohle je velice zajímavý čl...odpovědět
Tohle je velice zajímavý článek a hodně k zamyšlení.
autor:stella 11. 1. 2009 15:01 | link
nadpis:Luci, děkuji za tento článe...výše | odpovědět
Luci, děkuji za tento článek :-) Do života mi byl dán dar mít realistický pohled na svět se sklonem k optimismu. Odpouštějte a buďte šťastnější...:-) Hezký den všem!
autor: 11. 1. 2009 16:58 | link
nadpis:no, ono se řekne "odpouštěj...výše | odpovědět
no, ono se řekne "odpouštějte a budete šťastnější". Jen aby se nám to odpouštění nevymstilo...
autor:Marta (*.iol.cz) 11. 1. 2009 18:38 | link
nadpis:Pane redaktore, poprvé v živ...výše | odpovědět
Pane redaktore, poprvé v životě se přidávám k diskuzi přes internet, nejspíš bych Vás ráda viděla a řekla Vám to osobně. Doporučuji číst hodně duchovní literatury a trochu ego dát do postraní. Jinak je to k posrání, nemyslíte?
autor: 11. 1. 2009 19:30 | link
nadpis:Milá Marto, jestli jsem se vvýše | odpovědět
Milá Marto, jestli jsem se vás svým příspěvkem jakkoli dotknul, tak to v žádném případě nebyl úmysl. Přesto se případně omlouvám. Nenapadlo mě, že by těch pár řádků mohlo někomu vyznít egoisticky.
K pos... je v životě jistě spousta věcí. Člověku nezbývá než se s němu umět vypořádat... :-)
autor: 11. 1. 2009 19:32 | link
nadpis:opravavýše | odpovědět
Člověku nezbývá, než se nimi umět vypořádat... :-)
autor:stella 12. 1. 2009 10:05 | link
nadpis:Nevymstilo...? To jsem tedy ne...výše | odpovědět
Nevymstilo...? To jsem tedy nepochopila. V jakém smyslu? Já jsem tím mým příspěvkem myslela - odpustit a být šťastná a spokojená sama se sebou a co si o tom myslí druhá strana, to už je její problém. Ale nekažme si hezký den, každý má na to prostě různé názory...respektuji:-) a každý se musí vyrovnat se svým svědomím.
autor: 12. 1. 2009 13:20 | link
nadpis:Nevymstilo - ve smyslu, že ta...výše | odpovědět
Nevymstilo - ve smyslu, že takové dobře myšlené odpuštění se může nakonec obrátit proti vám.
Ale máte pravdu, nekažme si den. :-) Ten už kazí ta děsná zima! Tak raději přeji krásný teplý slunečný den :-)
autor:Lenka 11. 1. 2009 22:31 | link
nadpis:Ono je to někdy dost těžké...odpovědět
Ono je to někdy dost těžké, člověk by rád odpustil a někdy to nejde odpustit úplně. A když odpustí, přesto nikdy nezapomene na to, že ho ten druhý někdy zradil. To je moje zkušenost.
autor: 12. 1. 2009 13:20 | link
nadpis:Že my se (skoro) vždycky tak...výše | odpovědět
Že my se (skoro) vždycky tak pěkně shodneme... :-)
autor:stella 12. 1. 2009 14:59 | link
nadpis:ještě že tady má Jakub Len...výše | odpovědět
ještě že tady má Jakub Lenku, viď? Také by mě zajímal názor Lucie - autorky článku. Tak uvidíme, zda se tu k něčemu výše napsanému vyjádří...:-)
autor: 12. 1. 2009 15:08 | link
nadpis:To nebylo myšleno nijak špat...výše | odpovědět
To nebylo myšleno nijak špatně. To jsem spíš Lenku jen trochu netradičně pozdravil. :-)
Ale jsem rád, že se tu objevují lidé s různými názory. Aspoň je to tu živější. :-)
autor:Lenka 12. 1. 2009 14:59 | link
nadpis:Ahoj Jakube, asi to bude tím,...odpovědět
Ahoj Jakube, asi to bude tím, že máme podobnou životní filosofii :-)
autor:stella 13. 1. 2009 13:09 | link
nadpis:odpustit či neodpustit - toť ozázka...?výše | odpovědět
Rozumím těm, kteří zde zastávají názor, že odpustit je někdy skutečně těžké. Přiznám se, že jsem se také již dostala do situace, kdy jsem se rozhodovala, co bude asi lepší... Ale zkusme se na to třeba podívat z té druhé stránky. Určitě se nám někdy stalo, že jsme druhému člověku sami (třeba i nechtěně)ublížili, zklamali ho. Co jsme si tehdy přáli? Aby nás navždy zavrhl, nebo aby nám dal šanci a odpustil nám? Máte nějaké zkušenosti? Síla odpuštění je veliká...někdy si to ani neuvědomujeme...No, takové malé zamyšlení na dnešní den :-) a venku svítí sluníčko...nádhera... :-)
autor:Martina (redaktorka) 13. 1. 2009 13:24 | link
nadpis:Ono totiž asi záleží i na ...výše | odpovědět
Ono totiž asi záleží i na tom, co nám ten dotyčný provedl...

Kolikrát jsem ochotná odpustit, ale nikdy nezapomenu a k tomu člověku už se nikdy nebudu chovat jako dřív...
autor: 13. 1. 2009 14:25 | link
nadpis:Má slova :-))...výše | odpovědět
Má slova :-))
autor:Lenka 13. 1. 2009 14:35 | link
nadpis:To je právě to, co jsem psal...výše | odpovědět
To je právě to, co jsem psala, i když dokážu odpustit, nedokážu zapomenout.
autor:Martina (redaktorka) 13. 1. 2009 14:43 | link
nadpis:Já vím, jsem se musela sama ...výše | odpovědět
Já vím, jsem se musela sama vyjádřit :))
autor:stella 13. 1. 2009 21:41 | link
nadpis:Hmm..teda, já jsem fakt asi s...výše | odpovědět
Hmm..teda, já jsem fakt asi střelená optimistka :-)) Moje zkušenost je taková, že čas ty "bolístky" zahojí. A pokud je to delší doba, tak s tím člověkem jsem schopná komunikovat tak, jako před tím. Ale taky to je možná tím, že mi nikdo zatím neublížil tak, abych s ním navždy nepromluvila.. Zkušenosti jsou asi různé :-) Tak hezký večer!
autor:marcela 16. 1. 2009 22:56 | link
nadpis:tiež som názoru,že sa dá o...odpovědět
tiež som názoru,že sa dá odpustit,ale zabudnút sa to nedá.
autor:Stella (*.upc.cz) 16. 1. 2009 23:11 | link
nadpis:pozdrav na Slovensko :-)výše | odpovědět
Ano, odpustit, ale pamatovat si... to je pravda. Člověk nemá zapomínat, i když se k tomu druhému může opět chovat přirozeně a mile. To jsem ráda, že se tady objevují lidé ze Slovenska. Mě se moc líbí slovenština jako řeč:-)Je měkčí a zvučnější a melodičtější než čestina. Máme sestřenky na výchovním Slovensku v Michalovcích, takže zdravím "sousedy" :-)A naše mamka říká: "dnešní děti (v Čechách) už slovenštině nerozumí" No, je to pravda, už je to doba, kdy nás rozdělili. Ale pokud lidi budou chtít, tak si k sobě cestu vždycky najdou...:-) Pardon, to už asi není k tématu...;-)
autor:marcela 16. 1. 2009 23:28 | link
nadpis:no ja mávám s chovaním k do...odpovědět
no ja mávám s chovaním k dotyčnému,napr.k priatelovi problém a neviem byt ani milá,potrebuje to u mňa vždy čas,potom sa to zmeni,ale sem-tam si na to spomeniem.Iný príklad s kamoškou sa doteraz nebavíme,aj ked mi dávnejšie písala k Vianociam,tak som jej odpisala,ale ked sme sa stretli sme sa nepozdravili,teraz každá žijeme inde,už som jej odpustila,aj ked si to stále pamätam.S tou rečovou vadou je to podobné aj u nás,ale však nejak porozumiet sa dá vždy:)Dík za pozdrav:)Aký máš večer?
autor:Stella (*.upc.cz) 16. 1. 2009 23:50 | link
nadpis:Já jsem těmi příspěvky zd...výše | odpovědět
Já jsem těmi příspěvky zde chtěla hlavně říct, že to odpouštění děláme hlavně kvůli sobě, abychom měli dobrý pocit, radost, sebedůvěru..Nenechat si tu zlobu v sobě. Je to taky trochu o pozitivním myšlení :-) S těmi kamarádkami to taky nemám vždy, jak bych si představovala. Letos jsem na Vánoce posílala kámoškám ze školy pohledy - i těm, které jsem roky neviděla a pak jsme se i sešly a bylo to moc milé setkání. Večer je fain, díky, byla jsem si zaplavat, trochu se snažím sportovat, abych to vánoční hříšné pojídání cukroví zase shodila :-)
autor:Marcela 17. 1. 2009 08:17 | link
nadpis:Stelloodpovědět
Já naprosto chápu jak to myslíte. Když někdo někomu neprávem ublíží, tak to zanechá následek. Možná si budete myslet, že jsem hloupá, ale mně když někdo ublíží prkotinou, tak mu to odpustim a udělám za tím hlubokou čáru. Ale když mně to ublížení moc zasáhne, tak už tomu člověku nebudu moc nikdy věřit a od toho se pak odvíjí vztah.Pokud Vám ještě nikdy nikdo tak neublížil, tak Vám závidím jste šťastný človíček
autor:Stella (*.upc.cz) 17. 1. 2009 11:37 | link
nadpis:Marcelko, to bych si vůbec ni...výše | odpovědět
Marcelko, to bych si vůbec niky nedovolila si o vás myslet, že jste hloupá. Navíc, když spolu komunikujeme přes internet a vlastne se osobně vůbec neznáme. :-) Nikdo ten život nemá jednoduchý a vždy záleží, jak se k problémům postavíme. Většinou máme možnost volby a je to na nás. Já jsem se naučila se nad řadou věcí "povznést", všechno má svůj čas a některé věci není potřeba řešit hned, ale dát tomu volný průběh. Mám zkušenost, že když se o něco moc, moc snažím, tak to pak nejde. Takže to chce klid a vyrovnanost a pak přijdou lepší zítřky :-) Jedna naše známá, které si velice vážím, (mimo jiné ve svém životě přežila koncentrační tábor - je jí 91 let) říká: "Vše se točí a zas se v dobré obrátí" a funguje to! Přeju vám hezký den :-)
autor:Marcela 17. 1. 2009 12:28 | link
nadpis:Tak to máte určitě pravdu. ...výše | odpovědět
Tak to máte určitě pravdu. Vaší známé přeji hodně zdravíčka. My máme taky Babičku v tomto věku a jsou to neuvěřitelně silné osobnosti, na to čím si museli v životě projít. Od nich se stále máme co učit
autor:Lenka 17. 1. 2009 13:28 | link
nadpis:Ahoj Marcelo, co dělá malá ...výše | odpovědět
Ahoj Marcelo, co dělá malá neteřinka? Už určitě vyrosla, nefotila jsi se s ní?
autor:stella 17. 1. 2009 14:36 | link
nadpis:pozdrav Lencevýše | odpovědět
Milá Leni, doufám, že se nezlobíte za to mé "popíchnutí" "Ještě že tady má Jakub Lenku" To nebylo myšleno nijak špatně ani proti vám, ani proti Jakubovi. Prostě mě to tak napadlo, tak jsem to napsala...Mě spíš trochu popudilo to Jakubovo slovo "nevymstilo", tak jsem si musela trochu "rýpnout" v dobrém slova smyslu :-))) Spousta z vás co tady píšete, se znáte ze zářijového setkání a tak vaše příspěvky mohou být více osobní.:-)
autor:Lenka 17. 1. 2009 16:40 | link
nadpis:Stello, proč bych se zlobila,...výše | odpovědět
Stello, proč bych se zlobila, nemám proč :-)
autor:stella 17. 1. 2009 18:58 | link
nadpis::-)...výše | odpovědět
:-)
autor:Marcela 17. 1. 2009 14:20 | link
nadpis:Ahojky Leni, Nefotila, ale až...odpovědět
Ahojky Leni, Nefotila, ale až je uvidim tak něco nafotim. Já teď jsem v jednom kole a tak není čas k nim ani zajet. Ale už přibrala prý kilo a půl, takže to je nádhera. Verunka prý celý den prospí a v noci řádí, takže si užívají. Máme zrovna auto v opravě, takže až budu pojízdná tak slibuji a hnedlinky Vám sem dám nové foto.
Mají nějaké problémy doma. Brácha musí do nemocnice a tak budeme muset trošičku pomoct, Lucka je extrémně závislá na bráchovi a teď bude minimálně tři týdny sama s Verunkou doma
autor:Lenka 17. 1. 2009 16:38 | link
nadpis:Tak všem držím palce,ať to...výše | odpovědět
Tak všem držím palce,ať to dobře zvládnou. Ty jsi už zkušená mamina, tak jí jistě poradíš. A těšíme se na fotku :-)
1–36 z 36
 
  • Pokud chcete odpovědět na něčí příspěvek, použijte odkaz „odpovědět“ u příslušného příspěvku.

* Položky označené hvězdičkou jsou povinné

Diskutované články

Kudrnaté, rovné nebo rozcuchané? Zvolte účes, který vám sedí

Kudrnaté, rovné nebo rozcuchané? Zvolte účes, který vám sedí

Pokud šaty dělají člověka, pak vlasy dělají obličej. Dokreslují ho, hrají si s ním pomocí střihu a barev. Společně s krásně upravenými vlasy, hezkým oblečením a střízlivým make-upem vytvoříte jednotu, které se říká krása.

Pomerančová kůže - trest za pohodlí?

Pomerančová kůže - trest za pohodlí?

Říká se jí celulitida, odborně dermopanikuloza. Označení pomerančová kůže je jemnější, ale jedná se o jedno a totéž – tuk hromadící se pod pokožkou jako sražený tvaroh.

Hana Michopulu: Jsem bojovnice za lepší jídlo

Hana Michopulu: Jsem bojovnice za lepší jídlo

O jídle se nemá jen psát, jídlo se má žít, myslela si šéfredaktorka gastronomického časopisu a vrhla se na jídlo v praxi. Vydala svou kuchařku a zasadila se o obnovu tradice farmářských trhů u nás...

Aktuálně z blogů

Diskuzní fórum