„Vždyť ve vztahu jde především o lásku, porozumění a vášeň. Peníze nejsou důležité.“ To slýchávám od klientů... ale!

Miláčku, příliš utrácíš!

Po čase ale mnozí zjistí, že i když peníze nejsou na prvním místě v jejich vztahu, dost jeho vývoj ovlivňují. Jestliže jeden z partnerů dlouhodobě dotuje druhého bez předchozí domluvy, může se za čas cítit zneužívaný. Z druhé strany, jak je příjemné říkat si partnerovi o peníze, jste-li třeba na rodičovské dovolené?

Hádky o peníze ve vztahu často představují zástupný problém. V podstatě jsou to spory o moc nad partnerem. Partner, který vydělává více než ten druhý, daleko častěji považuje výdaje svého protějšku za nerozumné, marnotratné, a to vede ke konfliktům, hádkám. Má-li jeden z partnerů odlišné představy o hospodaření s penězi, může to druhý cítit  jako zbytečné utrácení či naopak přílišné „škudlení“.

O penězích je třeba mluvit

Jestliže začínáte s partnerem žít ve společné domácnosti, je potřeba finanční stránku vztahu vyjasnit. Ne každému to přijde vhodné, někdo se může cítit trapně, když chce mluvit o společných výdajích, a raději dotuje domácnost či druhého třeba i několik let. Přesto ale doporučuji si věcně a nezaujatě nad otázkou financování společné domácnosti popovídat s partnerem. Pro domácnost je jedno, kdo vydělává víc, jestli muž či žena. Důležité je, aby rodina měla dost peněz na uspokojování rozumných potřeb.

Slůvko „rozumných“ je velmi podstatné. Rozumné totiž není absolutní uspokojování svých potřeb. Podle jisté americké studie by si každý z nás představoval asi o 30 % vyšší plat než má, aby měl uspokojené svoje potřeby. Paradoxně nezáleží na výši příjmu. Jakmile se příjem zvýší, změní se i nás životní styl, a tím i potřeba dalších peněz. Je to takový začarovaný kruh, kdy peníze či výše platu neovlivňují naši spokojenost. Údajně výše platu ovlivňuje naši nespokojenost. Tedy budu-li mít nízký plat, budu nespokojen. Budu-li mít vysoký plat, nezaručuje mi to, že budu spokojen. 

Na co vše je potřeba myslet

Jdete-li do společné domácnosti, hned na začátku si o penězích promluvte. Rozdělte, kdo co bude platit, dohodněte se, kam vaše peníze budou směřovat. Nechat se vydržovat partnerem a sám si šetřit je skutečně nemorální.

Ideální je „hromádkování“ - rozdělit celkovou částku, která do domácnosti přijde, na několik hromádek a z nich pak čerpat daný měsíc. Určitě je nutné zavést hromádku společné výdaje na domácnost, dále pak kapesné pro oba partnery a ještě železnou rezervu či spoření. 

Každý velký výdaj bychom měli s partnerem prodiskutovat. Není dobré zatajovat skutečnou cenu věci. Budete-li partnera dlouhodobě oklamávat, může se vám stát, že vám nebude věřit i v jiných oblastech vztahu.

Buďte opatrní u půjček. Neexistuje taková půjčka, která by byla výhodná pro dlužníka. Vždy je výhodná pro věřitele. Snadno se tak můžete dostat do neřešitelných dluhů.

Veďte své děti k vědomí, že peníze se musí vydělat, že bankomat sice peníze dává, ale na účet je někdo musí poslat. Neexistuje odměna bez práce, starostí a úsilí. Veďte je k šetrnosti.

Uvědomujte si, že nic na tomto světě není zadarmo. Peníze představují energii, kterou můžete využít. Budete-li s nimi umět pracovat, budou vám pomáhat. Necháte-li se jimi ale zotročit, nepřinesou vám nic dobrého. Žít jen pro peníze nepřináší žádné pozitivní pocity. Žít pro peníze znamená vlastně žít ve snech. Peníze mají být prostředkem uspokojování našich potřeb nikoliv jejich cílem.

Autor: psycholožka PhDr. Kateřina Stibalová