Způsobů, jimiž televizní stanice jakožto podnikatelské subjekty s cílem vydělat co nejvíc peněz ovlivňují a manipulují svými potencionálními zákazníky, je vícero. S rozmachem vlastních televizních seriálů, které vyrábějí a produkují samotné televizní stanice, přichází do prostřední mediálního trhu i další zajímavý, účinný a na první pohled ne příliš evidentní manipulační prostředek. Přijít na jeho podstatu si ale žádá analyzovat podstatu samotných seriálů tohoto ražení.

Seriály jsou lidem blízké

Bavíme se tu zejména o nekonečných telenovelách, které jsou obyčejně vysílány denně (každý všední den) ve stejný čas, a to po dobu třeba několika desítek let. V současném českém mediálním prostoru je to například (a především) Ulice na soukromé televizní stanici Nova. Co mají tyto seriály společného? Mají být jakýmsi obrazem reality obyčejných lidí, odrazem, zrcadlem lidí, které na ně koukají. A proto jsou pro cílovou skupinu lákavé: jsou jim blízké, mohou se na ně každý den těšit, nejsou náročné a baví je. Z uměleckého hlediska se nedá mluvit o umění, je to jen produkt, jenž krmí masu zábavou, kterou žádá. Postrádá vyšší umělecké hodnoty a je vyráběný takřka na koleně.

Z vlastní zkušenosti mohu tento fenomén podrobit empirické analýze, neboť jen v naší rodině (matka a otec kolem padesáti let, jeden syn dvacet, druhý syn já + širší příbuzenstvo) sledují Ulici všichni (kromě mě). Určitě se i mezi našimi čtenářkami najdou takové, jež na seriál pravidelně koukají. Následující rozbor pořadu tedy slouží i k vašemu popřemýšlení o něm z trochu jiného úhlu pohledu.

Každý den se diváci mají na co těšit

Sleduji tuto problematiku již delší dobu a jako pozorovatel mohu shledat, že pro ně jakožto cílovou skupinu seriál splňuje vše, co po něm žádají: každý den se na něj mohou těšit, každý den ho netrpělivě vyhlížejí a každý den ho musí vidět. Když ho sledují, je to pro ně jako procházka odreagováním, na níž se pobaví a kde především sledují lidi, kteří svým pojetím ztvárňují postavy jim blízké. Vidí se v nich. A to nejenom v náčrtu charakterů a prostředí, ale i činností, problémů, zkrátka modelu celého fiktivního světa. Tento seriál už se tedy svou podstatou determinoval do jakéhosi obrazu reality, jenž je schopný s ní splynout a ovlivnit své recipienty. A to právě díky zmíněným pocitům souznění, které plynou z několika vyplývajících atributů:

1. frekventovanost – vysílá se každý den ve stejný čas (diváci se na něj mohou těšit a zvyknout si na něho)

2. životnost – vysílá se i několik desítek let (přilnou k němu, stane se součástí jejich života)

3. prostředí a charaktery – jsou obrazem skutečnosti, lidé se s nimi snadno ztotožní už i díky prvnímu a druhému bodu, kdy je seriál jakousi paralelní skutečností

4. konzistence – setkávají se tu se stejnými postavami, které řeší problémy kontinuálně, delší dobu, tvoří se jim minulost, načrtává budoucnost, za kterou jdou, a jako by „ožívají“, přispívá to pocitu skutečnosti a zrcadla reality, k pocitu, že jsou v tom diváci s nimi, znají je

Na základě těchto poznatků a pozorování subjektů, které seriál pravidelně sledují (a ruku na srdce, nemáte to stejně?), lze tvrdit, že díky těmto atributům má samotný seriál vydlážděnou cestu k manipulaci svých recipientů. Ti ho berou jako součást svých životů, jako svého věrného společníka, který s nimi stále je a zpříjemňuje jim pravidelně život. Stírá se vjem seriálu jako něčeho cizího, jako uměleckého díla, stává se součástí recipientů. Z této podstaty je velmi choulostivé vybírat samotný obsah seriálů, samotné formování charakterů a řešení problémů určitým způsobem (už z toho může plynout manipulace ze stran tvůrců seriálu). Diváci jsou více zasaženi samotnou látkou a nevědomky mohou být manipulováni.

Jako dobrý příklad této manipulační problematiky jsou zpravodajské a publicistické pořady či obraz mediálního světa reprezentovaný prostřednictvím těchto seriálů. Nejednou se v Ulici buď „jako by na pozadí“ nebo přímo v centru záběru objevila televizní obrazovka, na které obyčejná rodina, se kterou se diváci sžijí, sleduje zpravodaje z TV Nova nebo přímo nějaký jejich pořad (ať už explicitně nebo nepřímo zobrazený). Tímto způsobem jsou diváci manipulováni a jako by nepřímo je jim ukázáno, že správná česká rodina, obraz jich samých, se kterou souzní, sleduje právě zpravodajství na TV Nova, sleduje a souhlasí s jejich reportéry a baví se sledováním těchto pořadů.

Reakce? I skutečná rodina má pak díky této manipulaci daleko větší tendenci (a ze zkušenosti se to stává pravidlem) sledovat právě zpravodajství nebo publicistiku na TV Nova a ani je nenapadne zkusit přepnout na jiné stanice. Cíl televizní stanice je tedy úspěšně splněn a i díky jejímu seriálu jsou diváci zmanipulováni sledovat „skvělé“ zpravodajství a „působivou a efektivní“ publicistiku na příslušné stanici, berou to jako samozřejmost.

Kde hledat řešení? Seriály jsou precizně točeny za svým účelem: ten splňují skvěle. Diváci se s nimi ztotožní a stávají se snáze zmanipulovatelní v různých směrech. I díky tomuto fenoménu by prospěla výuka mediální výchovy na školách. Diváci si musí stále držet odstup a vnímat podobné seriály jako seriály, nenechat se jimi ovlivňovat nebo ještě hůře manipulovat. Není to jednoduché, ale je to nezbytné.

A co vy? Také sledujete podobné seriály? Jak je vnímáte? Když se nad tím hlouběji zamyslíte, nestáváte se objektem manipulace prostřednictvím těchto pořadů? Nebo je berete s odstupem a pouze jako občasné odreagování?

Autor: Radek Lang

Zdroj foto: archiv seriálů VKV (TV Prima), Ordinace v růžové zahradě 2, Ulice (TV Nova)