Základní rada pro všechny rodiče školáků je: nestresovat děti dopředu. Věty typu: „Počkej, až půjdeš do školy, tam ti ukážou! Připrav se, hošánku, teď ti nastanou krušné časy!“ nejsou na místě. Dítě by mělo z rodiče spíše vycítit pomoc, která s počátkem školy musí přijít.

Dítě potřebuje podporu, nikoli strašení

I dítě geniální potřebuje před školou trochu uklidnit. Vstupuje do nového prostředí, nových pravidel, nových autorit. Je potřeba si uvědomit, že vstup do školy je jedním z nejdůležitějších mezníků života, podobně jako vstup do prvního zaměstnání či odchod do důchodu. Na škále zátěžových situací jsou takovéto mezníky hodnoceny velmi vysoko, tedy jako silná zátěž. Rodič má svoje dítě zklidnit, potvrdit, že bude na jeho straně, že se pokusí podpořit ho v počátcích jeho „školní kariéry“ i později.

Všichni rodiče doufají, že se jejich dítě bude dobře učit, že bude mít dost kamarádů a paní učitelka s ním bude velmi spokojená. Je třeba si ale uvědomit, že každé čtvrté až páté dítě může mít ve škole slabší prospěch. Není od věci nechat v průběhu školního vzdělávání změřit intelektové schopnosti dítěte. Můžeme tím předejít jak přílišnému přetěžování, tak naopak malému zatížení dítěte.

Každé dítě je jiné, všechny nemohou být premianty

Temperamentové vlastnosti dítěte těžko ovlivníme. Jestliže se zrovna ta naše holčička straní kolektivu, hraje si zásadně sama či jen s jednou nejoblíbenější kamarádkou, nemůžeme čekat, že ve škole tomu bude jinak. Dítě, které ve školce neposedí, všude je ho plno, se bude podobně chovat i ve škole. Je dobré se na tyto skutečnosti alespoň trošku připravit a pokusit se s nimi smířit v případě, že nejsou úplně podle našich představ. Každé dítě je trošku jiné, každá nervová soustava dozrává jindy.

Většina z nás nemá na školu zrovna nejlepší vzpomínky. Pedagogika mnohdy příliš nedodržovala zásady J.A. Komenského – škola hrou. Dnes už ale rodiče mají šanci vybírat styl výuky svého dítěte. Nabízejí se mnohé alternativy klasického vzdělávání a je jen na rodičích, jestli alternativy přijmou či zvolí klasiku – nejlépe tak, aby to odpovídalo založení dítěte. Pedagogové jsou vedeni k tomu, aby akceptovali individuálnosti každého dítěte. Netvrdím, že k tomu tak ve všech případech dochází, ale musím říci, že dobrých učitelů rozhodně neubývá.

Do školy patří i rodiče

Podstatná je dnes spolupráce školy, rodiny a dítěte. Učitelé jsou dnes zvyklí na to, že se rodiče ve škole objevují častěji, že se snaží řešit problémy. Už to není škola proti rodině, ale naopak škola ruku v ruce s rodinou. Je dobré této informace využít a v případě, že nastane problém, řešit ho spolu se školou. Nikdo se nad tím nebude pozastavovat.

Zájem rodičů o školu se projevuje i v přípravě školáka. Takový prvňáček zpravidla potřebuje u úkolů pomoc a zájem někoho dospělého. Schopnost soustředit se na daný problém je u prvňáčka pět až deset minut. Příprava do školy by se tedy měla přizpůsobit danému limitu – pět až deset minut přípravy, poté přestávka, pak znova třeba pět až deset minut. Celá příprava by neměla zabrat více než čtyři takové cykly, abychom dítě zbytečně nepřetěžovali.

Příprava do školy by měla probíhat v klidu a pohodě. Úžasně pravdivá je rada Z. Matějčka, pedagogického psychologa, který tvrdí, že: „zájem o práci dítěte mají projevovat všichni, ale pracovat s ním, tj. dělat úkoly, kontrolovat přípravu atd., by měl dělat ten, kdo má na to nejlepší nervy.“

Chvalte, chvalte, chvalte!

Za nejdůležitější při přípravě školáka považuji poslední radu (platí i v životě dospělých, prakticky v každé situaci): Chvalte, chvalte a chvalte! Motivace člověka je po pochvale daleko vyšší, než po trestu. Dokážete-li pochválit třeba i za maličkost, uvidíte, jak se dítěti bude daleko lépe pracovat.

Autor: psycholožka PhDr. Kateřina Stibalová