Podle její základní barvy je tedy možné poznat, na jakém duchovním vývojovém stupni se kdo právě nachází. Obvykle je aura tvořena několika barvami. Modrou mívá energetické centrum nazývané třetí oko, které je sídlem naší intuice. Převažující indigová barva naší aury je známkou vysokých duchovních schopností.

Indigové děti jsou děti, které přišly na svět po polovině osmdesátých let a vyznačují se specifickými rysy. Působí chytře, až přemoudřele, reagují jinak než ostatní děti.

Deset rysů indigových dětí

Obvykle se uvádí deset rysů, které indigové děti mají (Doreen Virtue, 2008):

Přicházejí na svět s vědomím královské důstojnosti a často tak jednají.

Uvědomují si, že „jsou hodny toho, že mohou být zde“, a jsou překvapeny, že druzí tento jejich pocit nesdílejí.

Vědomí vlastní hodnoty není pro ně velkým problémem. Často říkají rodičům, „kdo a odkud jsou“.

Mají potíže s autoritou (bez možnosti výměny názorů, diskuse či volby).

Některé věci jednoduše nedělají, například čekání ve frontě je pro ně nesnesitelné.

Jsou frustrovány systémy, jež jsou zaměřené rituálně, a nevyžadují kreativní myšlení.

Často nacházejí lepší způsoby, jak něco doma či ve škole udělat, takže vypadají jako „likvidátoři systému“ (jsou v opozici vůči jakémukoli řádu).

Na první pohled se chovají asociálně, i když jsou mezi sobě rovnými. Jestliže kolem sebe nemají nikoho podobného smýšlení, uzavírají se do sebe s pocitem, že jim nikdo nerozumí. Ze společenského hlediska je pro ně školní docházka neobyčejně obtížnou záležitostí.

Nereagují na prostředky výchovy typu provinění a trest.

Neostýchají se dát najevo své potřeby.

Indigové děti jsou podle magie předurčeny ke změnám ve společenském systému, tvoří nové lidstvo.

Jak se na takové děti dívá psycholog?

Každé dítě je z mého pohledu jedinečné. Některé dobře jezdí na kole, jiné ve čtyřech letech čte, další je vnímavé k ostatním. Pojem indigové děti psychologie nepoužívá. Je ale jisté, že nové tisíciletí přináší do naší společnosti novinky. Každopádně se rodiče daleko více zajímají o život svých dětí, o jejich vnímání světa. Technické vymoženosti dneška více přispívají k tomu, že děti jsou informovanější, než byly před desítkami let, rychleji se orientují v obecných problémech. Zároveň ale ztrácí na dětskosti, volnosti, vlastně i svobodě.

Můj pohled na indigové děti je v podstatě pozitivní. Určitě dnes najdeme více dětí, které jsou vyspělejší než ostatní. Dnešní výchova směřuje k demokracii či liberalismu, daleko snáze se potom projeví osobnost dítěte a jeho kreativita. Zároveň při takové výchově mohou mít děti problémy s autoritou. Z mého pohledu ale není třeba nazývat je barvou jejich aury, ať budu takový pojem respektovat, či ne. Životní styl a výchova dnešních dětí je prostě jinde, než byla výchova dětí před deseti lety. Netroufám si ale posoudit, zda je o krok dál. A pozor, na obzoru je další podobný pojem - děti křišťálové!

Autor: psycholožka PhDr. Kateřina Stibalová