Rozvodovost v České republice rozhodně neklesá. Statistiky sice dokládají nižší počet rozvedených manželství, ale k tomuto číslu je třeba připočíst ještě rozvrácené vztahy, které sice oficiálně manželstvím nejsou, ale status manželství splňují, minimálně jsou v nich zplozeny děti. Rozvodovost manželství na venkově je o něco nižší než ve větších městech, průměrně ale stále dosahuje 50 procent.

Zásah nejen do dětské psychiky

Rozvod jako takový se řadí k náročným životním událostem, dosahuje na škále zátěže vysokých čísel, je v pořadí za smrtí partnera či těžkou nemocí v rodině. Zátěž se netýká pouze obou partnerů, velmi těžkou pozici mají i děti, které jsou ve vztahu svých rodičů velmi silně zainteresovány.

Mnoho už bylo napsáno o důsledcích rozvodu na děti. Děti z rozvedených rodin daleko častěji trpí pocity méněcennosti, jsou úzkostnější, obtížněji zvladatelné, mohou se u nich projevit poruchy chování či větší náchylnost k návykovým látkám. Na druhé straně můžeme těžko posuzovat, jaký vliv by na dané děti mělo nerozvedené, ale velmi problémové manželství jejich rodičů. Lze jen spekulovat, zda rozhádaní rodiče jsou lepší než rodiče rozvedení. Ještě méně se mluví o pozitivních faktorech, které rozvod problematického manželství přináší. Minimálně se sníží stres, který dítě v průběhu problematického manželství jeho rodičů prožívá. V podstatě se mu uleví, stejně jako po čase jeho rodičům.

Ideální řešení = střídavá péče?

V předchozích letech si matka, která se rozhodla rozvést, mohla být takřka stoprocentně jista, že děti budou svěřeny do její péče. Dnes je tato problematika o něco složitější. Muži se oprávněně hlásí o svá práva, nestačí jim vidět své děti jednou za čtrnáct dní na víkend. Někteří muži se tedy snaží navrhovat při rozvodu manželství tzv. střídavou péči o dítě. Ne vždy je jim vyhověno, na prvním místě je vždy blaho dítěte, o které se jedná.

Pozitiva a negativa střídavé péče

Určitě je dobré, když dítě může zažívat dennodenní povinnosti, radosti či rituály s oběma svými rodiči. Otec i matka mají příležitost vidět své dítě v přirozeném prostředí, v přirozených situacích. Obě strany to velmi sbližuje. Dítě nepřichází o otce či matku v tom běžném významu. Střídavou péčí se vyhneme nálepce víkendový táta, která má hanlivý přídech jak u dětí, tak u dospělých.

Každé dítě potřebuje v určitých vývojových fázích jednoho či druhého rodiče – mužskou či ženskou roli, bez ohledu na své pohlaví. Střídavou péčí je nastavena takřka přirozená cesta vývoje dítěte. Výchovný styl mužů a žen je odlišný., Konfrontací dítě dochází ke svému vlastnímu výchovnému stylu v budoucnu. Učí se jednat s oběma pohlavími, což se mu v životě rozhodně neztratí.

Na druhou stranu existují děti, které velmi těžko zvládají změnu prostředí. Střídavá péče, ať je nastavena jakkoli (nejčastěji po týdnu či po měsíci), automaticky nutí dítě ke změně prostředí, v mnoha případech ho tedy stresuje. U každého dítěte je tento stres jinak velký, je proto nutné velmi dobře zvážit, jak změnu vnímá to které dítě a jak na ni reaguje.

Změna prostředí dítěte je spojena často i s radikální změnou výchovného stylu. To nejdůležitější, co dítě potřebuje ve výchově je ale stabilnost, trvalost a důslednost ve výchově. Lze zatím jen spekulovat, jak rozdílná střídavá péče ovlivní rozvoj osobnosti dítěte. Jako kritické období se samozřejmě jeví období prepuberty, puberty a časné adolescence.

Střídavá péče: ano nebo ne?

Střídavá péče vyžaduje od rozvedených partnerů schopnost domluvit se, a to nejednou, a schopnost respektovat domluvená pravidla, a to stále. Z mého úhlu pohledu je tato poslední překážka jednou z největších. Znám několik rozvedených manželství, kde funguje takřka střídavá péče bez razítka úřadu. Znám ale také rozvedená manželství, kde jsou děti otci předávány na chodbě domu, aniž by se exmanželé viděli. Takoví rozvedení manželé se prostě nedomluví. Ve vztahu k výchově dětí je to velká nevýhoda. Na druhou stranu existují lidé, se kterými se prostě nedomluvíte, a tam jsou veškeré snahy a teorie o střídavé péči marné. Každopádně je nutné vnímat reakce dětí na změny, které jim jako rodiče poskytujeme. Citlivý rodič snadno pozná, že je dítě v nepohodě. Pak je třeba situaci řešit tak, aby vývoj dítěte probíhal co nejpřirozeněji a nejpřínosněji pro dítě samo.  

Autor: psycholožka PhDr. Kateřina Stibalová