Obrana proti tomuto nařčení je snadná. Pořídíme svému synovi či dceři sourozence. Domníváme se, že tím veškeré rozmazlování utneme. Ne vždy je to však skutečně tak. Záleží na mnoha okolnostech - v jakém věku si druhé dítě pořídíme, kolik je staršímu sourozenci, jaký temperament mají obě děti i my, rodiče, jaké další osoby zasahují do výchovy atd. atd.

Nejstarší versus nejmladší dítě 

Zpravidla se u sourozenců zkoumá pořadí narození v rodině. Ze své praxe mohu potvrdit, že mnohdy jsou tyto teorie pravdivé. Nejstarší sourozenci často rádi přebírají zodpovědnost za druhé, jsou dominantnější, dravější. Nejmladší se zase spíše snaží proplouvat životem, nenaráží tak silně na mantinely, vyhýbají se jim totiž. Nejmladší se snáze stávají umělci, ale také častěji propadají zlozvykům, závislostem. Prostřední bývají soutěživí, chtějí předhonit své starší sourozence, ale zároveň nejsou těmi rozmazlovanými benjamínky. Mají tedy podle sourozeneckých teorií nejobtížnější postavení, často ale právě tento tvrdý začátek jim usnadňuje život v dospělosti. Prostřední jsou odolnější, někdy si méně připouštějí starosti, řeší snáze problémy. Zdálo by se, že každé místo mezi sourozenci je problematické.

Nevýhody jedináčka

Nejlépe jsou na tom tedy jedináčci? Nemusí doma řešit žádné sourozenecké konflikty, nemají rivala, vždy jsou středem pozornosti. Dokonce bylo dokázáno, že v určitém věku přesahují jedináčci svými schopnostmi a dovednostmi děti z vícečetných rodin. Později se ale rozdíly stírají, dokonce jedináčkům přibývá problémů. Obtížněji se vyrovnávají s konflikty s vrstevníky, mnohdy neumí řešit situace, které jsou pro děti se sourozenci běžné, rutinní. Jedináčky stojí daleko větší úsilí udržet si kamaráda, mnohdy se snaží vynahradit si nedostatek sourozenců tím, že se obklopují ostatními dětmi z okolí, podlézají jim, neumí s nimi vyjít.

Na sourozeneckých konstelacích je postaveno i několik psychoterapeutických přístupů. Klient na sobě pracuje pod vedením terapeuta s vědomím pořadí mezi sourozenci, místa v původní rodině.

Pořiďte mu sourozence

Co můžeme udělat pro své dítě, aby co nejlépe prošlo všemi úskalími, které na něj mezi sourozenci číhají? Určitě jim můžeme pořídit sourozence. Pozor ale, někteří psychologové tvrdí, že skutečný sourozenecký vztah vzniká pouze v případě, že věkový rozdíl mezi dětmi není větší než pět až šest let. Pak už vzniká spíše vztah mateřský či otcovský.

Pokusme se svoji výchovu přizpůsobit temperamentu a rysům svého dítěte. Ne vždy se ve výchově vyplácí měřit všechny děti stejným metrem. Na jedno platí to, na druhé ono. Bude-li pro nás každé dítě individualitou, která v něčem, čemkoliv, vyniká, pak omezíme i jejich boje o moc či přízeň rodičů.

Uvědomme si situaci daného dítěte v rodině, pokusme se vcítit do jeho role. Určitě zjistíme mnoho zajímavých informací. Cítí se ve své roli dítě dobře? Akceptuje ji? Nebo neustále bojuje proti dané roli?

Věnujte se svému dítěti

Neustálý boj je velmi vyčerpávající. Usnadněme ho našim dětem. Třeba tím, že vyhradíme část svého času jen pobytu s ním. Může to být třeba jen jedna hodina týdně, kdy se mu plně věnujeme bez ostatních sourozenců. Ideální je nějaký kroužek, kde se účastní jak rodič, tak dítě, kino, bazén, vyjížďka na kole. Nesmíme ale zapomínat i na ostatní děti. Každé z nich by mělo mít právo strávit s námi alespoň chvilku bez sourozenců.

Nezapomínejme na to, že děti jsou v partnerském vztahu oživením, ale nesmí vztah k nim přerůst do vztahu k partnerovi. V určitém vývojovém období se děti snaží stavět se do role, kdy chtějí daného rodiče jen pro sebe. Rivalem se pro ně stává druhý rodič – jde o tzv. oidipovský či elektřin komplex. Přistoupíme-li na jeho hru o dominanci v rodině, nejen že můžeme ublížit partnerovi, ale i sami sobě a svému dítěti.

Mysleme na to, že konflikty mezi sourozenci jsou přirozené, že se jim nevyhneme. Pro naše děti jsou dobrým tréninkem pro jejich další uplatnění v životě.