Čím jsou některé věci samozřejmější, tím větší tendenci máme na ně zapomínat. Že je pořádná výbava na výlet nezbytná, dobře víme, sáhněme si ale do svědomí: bereme s sebou vždy skutečně vše, co bychom mohli potřebovat?
Už ve škole jsme dostávali kartičky, co si s sebou určitě na výlet nesmíme zapomenout, o seznamech, které provázely každoroční odjezd na tábor, ani nemluvě. Dnes bychom takový soupis toho nejdůležitějšího měli mít ve svých hlavách automaticky.
Mluvíme-li o výletě, máme na mysli túru na takových patnáct dvacet kilometrů... ne odpolední procházku kolem Vltavy. Znalost terénu hraje samozřejmě důležitou roli - je určitě rozdíl, jestli jedeme do míst, které známe jako vlastní boty, nebo jestli na nás čeká lokalita dosud neprobádaná.
Máme-li v plánu výlet do terénu, který neznáme, měli bychom ještě doma prostudovat v mapě celou trasu, abychom věděli, co nás čeká. Že je dobré si poslechnout předpověď počasí, případně zkontrolovat vyhlášky horské služby (např. v zimě) snad není třeba připomínat. Oblečení volíme podle počasí a bereme s sebou ještě jednu teplejší variantu - shazovat svršky můžeme vždycky, větší problém nastává v momentě, kdy by nám něco chybělo. Pokud nemáme funkční oblečení, musíme počítat s tím, že se během chůze zpotíme a že bychom měli mít suché tričko, do kterého se budeme moci po zdolání fyzicky nejnáročnější části (případně v cíli) převléknout. Sportovní podprsenka je rozhodně mnohem příjemnější alternativa klasické podprsenky. Dobrá obuv (kotníková, rozchozená) je absolutní samozřejmostí.
Nést na zádech batoh, který má vyztužená záda, je vždycky pohodlnější než nést podomácku sešitý šusťákový pytlík, ze kterého vás pod lopatkou píchá banán a nad žebrem pro změnu tlačí láhev s pitím. Začneme-li náš výčet těmi nejběžnějšími věcmi, neměli bychom určitě zapomenout pláštěnku, svačinku plus rezervní svačinku (kdybychom zabloudili, nebo kdyby nás zaskočila nějaká nenadálá situace), nějaké sladkosti (energie) a dostatek pití. Litr a půl minimálně, a to i v případě, že počítáme se zastávkou v nějakém kiosku nebo v restauraci. Kiosek mohl totiž dávno zkrachovat a restaurace může být z provozních důvodů zavřená... Vždycky bychom měli počítat s tou horší variantou.
Určitě bychom s sebou měli vzít mapu. Není to téměř žádná zátěž navíc a může se nám vždycky hodit. Pozor na jeden malý, ale důležitý detail: s mapou, ve které kdysi dávno hledal už váš dědeček, neuděláte velké terno ani v tom nejřidším lese. Trasy se mění: nové vznikají, starší se mohou odklánět, tam kde vedly ty prapůvodní dnes může vést pro změnu dálnice... Navíc jsou zde rizika, která ideálně zmapovaly už Murphyho zákony: Když si zkrátíš cestu, určitě zabloudíš. Zkratka bývá ve skutečnosti nejdelší možná cesta...
Zapomenout bychom určitě neměli na žádnou z věcí, u nichž máme tendenci nechat je doma, protože si myslíme, že je v přírodě nebudeme potřebovat. Tato úvaha je špatná: potřebujeme peněženku (s penězi, s občanským průkazem a s kartičkou pojišťovny) i mobil (s nabitou baterkou).
Co se týká techniky, vedle mobilu bychom s sebou měli mít také čelovou baterku. Nevlastníme-li ji, rozhodně se vyplatí koupit - je to dlouhodobá investice, která by nám jednou mohla ušetřit spoustu starostí. Další nezbytná věc, kterou jsme si s sebou naštěstí už zvykli nosit, je lékárnička. Ta by měla v ideálním případě obsahovat: desinfekci, prostředky na zakrytí rány (náplast, obvaz, šátek), vatu, gumové rukavice, nůžky, pinzetu, spínací špendlík a léky (na bolení hlavy, na průjem, na alergie).
Než vyrazíme, měli bychom vědět, jestli náš doprovod není alergický například na vosí/včelí bodnutí (samozřejmě vždy musíme počítat s variantou, že alergický být může, aniž by o tom věděl). Vybavení lékárničky by se mělo samozřejmě výlet od výletu přizpůsobovat konkrétní plánované aktivitě. Aktivní horalové, kteří podnikají delší a náročnější trasy, s sebou v batohu nosí také termofólii - pakliže nastane nějaká krizová situace, mají po ruce záložní zdroj tepla. Tato lehoulinká nouzová přikrývka, která zabraňuje ztrátám tělesné teploty a nepropouští vodu ani vítr, jde velmi snadno smotat do malé ruličky. Stojí zhruba sto dvacet korun, služba, kterou vám však může poskytnout, může být penězi nevyčíslitelná. Vždy je dobré mít s sebou také zápalky. Věci jako sluneční brýle či opalovací krém s sebou bereme dle vlastního uvážení. Totéž platí o papíru a tužce.
Že je toho nějak moc? To se vám jenom zdá! Věřte, že každá z těchto věcí je opravdu důležitá. Určitě je příjemnější varianta nést dvě tři kila zbytečně, než si zpětně vyčítat, že vám chybělo něco zásadního. Přejeme spoustu šťastných kilometrů!
Autor: Monika Petrlová
| autor: | janny | 21. 5. 2010 21:49 | link |
|---|---|---|
| nadpis: | Fíííha,tak pozdě, a ješt | odpovědět |
V tomto on-line setkání máte možnost ptát se gynekologa MUDr. Tomáše Vychodila, který vám zodpoví vaše dotazy týkající se ženského těla a jeho obtíží.
AKTUALIZOVÁNO průběžně! Pan doktor odpovídá zhruba 2krát týdně.
…tak na nějakém tom kilu navíc podle mě nezáleží. Když je žena pěkná, tak je prostě pěkná a je úplně jedno, jestli váží 50 nebo 70 kg. Tím spíš, je-li po porodu. Doufám, že mi, vážené dámy, opět dovolíte, když se trochu zapojím do vaší zajímavé diskuse.
Pokud šaty dělají člověka, pak vlasy dělají obličej. Dokreslují ho, hrají si s ním pomocí střihu a barev. Společně s krásně upravenými vlasy, hezkým oblečením a střízlivým make-upem vytvoříte jednotu, které se říká krása.