Nemusela jsem dlouze pátrat v paměti, abych si připomněla některé z těch typických situací, na jejichž konci stojí opar coby taková hodně prohnilá třešinka na dortu. Jen namátkou. Čeká vás prezentace důležitého projektu. Pracovala jste na něm týdny a zítra je Den D. Trocha stresu prý neškodí. Ano, neškodí, ale v momentě, kdy se vám ten stres nakumuluje ráno před důležitým jednáním do svědícího puchýře na rtu, s chutí byste mrsknuly lejstry i notebookem někam do kouta a poslaly stížnost na nějaký Odbor nežádoucích oparů, protože tohle vážně není fér.

Pak tu máme jiný den a jiné trápení. Hádka s přítelem, peprné výrazy, výměna několika esemesek, které si ani jeden z vás za rámeček nejspíš nedá... Ráno, po noci plné výčitek, by měla přijít ta lepší část - omluva a obejmutí. Po předchozím stresu už máte nicméně rty jak kubánská tanečnice, takže namísto očekávaného polibku na udobřenou si se svým mužem tak možná můžete potřást pravicí a poplácat se po zádech. Koupání v moři či lyžování v Dolomitech s pusou plnou oparů je pak kapitolou sama o sobě. 

Faktory, které mají za následek vznik oparů, mohou být zcela odlišné povahy. Spouštěčem vedle již zmíněného stresu a slunečního záření, bývají banální věci jako použití cizího balzámu na rty, polibek od přenašeče viru, restaurační sklenička, ale i zvýšená fyzická zátěž, prochladnutí nebo menstruace.  

Oslabená imunita oparům přeje 

S oparem rtu má prý zkušenost více než 90 procent lidí. Při první konfrontaci s virem přitom u většiny lidí nedojde k žádnému z projevů onemocnění, virus se pouze usídlí v nervových gangliích, kde vyčkává na svou příležitost, a jakmile dojde k oslabení imunitního systému, aktivuje se.

Ložisko klasického oparu svědí, je lehce zduřelé a na povrchu má drobné puchýřky. Ty postupně praskají a zasychají, až v jejich místě vznikne stroupek. V porovnání s tím, jakou paseku může napáchat opar v oblasti očí, genitálií nebo pásový opar, je ten na rtu ještě lepší variantou.

Jak se dá oparu zbavit? V prvé řadě je důležité připomenout, že by se puchýřky v žádném případě neměly mačkat ani ničím propichovat. Tekutina uvnitř totiž obsahuje aktivní, vysoce infekční virus. Jakmile vyteče, můžete se téměř stoprocentně spolehnout, že se vám v místě, který zasáhla, objeví nový opar. Jak se lidově říká, je to jako vyhánění čerta ďáblem. Pakliže pocítíte první příznaky svědění, je dobré aplikovat na postižené místo nějakou z volně prodejných mastí, které obsahují virostatikum (Herpesin, Zovirax, Vectavir, Viromed...) Jsou-li aplikovány včas, mohou obtíže značně zmírnit. 

Přírodní léčba, ale i ozon a laser 

Lidé, u kterých se opary vykytují opakovaně, mají zpravidla vlastní recept na to, jak eliminovat nepříjemnosti spojené s jejich výskytem. Mimo zmiňovaných mastí, které jsou volně prodejné snad v každé lékárně, si pomáhají i těmi více či méně známými způsoby: 

B - komplex: V rámci samotné prevence před vznikem oparu je vhodné užívat například vitamín B 12. Jakmile se oparu objeví, je dobré přísun vitamínů ještě zvýšit. Dá se samozřejmě kombinovat s lokálními mastmi. 

Náplast na opary: Tento způsob léčby patří k těm dražším. Fakt, že po nalepení není opar vidět, musíme brát určitě s rezervou. Není dobré mít přehnaná očekávání. Ret není rovná plocha, suchá už vůbec ne... Přestože náplast po nalepení skutečně neviditelně vypadá, stačí se párkrát napít, déle hovořit a náplast vezme za své. Její největší plus tkví v tom, že jakmile si ji nalepíte přes noc, máte stoprocentní jistotu, že hojivé látky, kterými je napuštěna, stále působí. Mast si naproti tomu můžete krátce po usnutí otřít do polštáře. 

Zubní pasta: Nanášení pasty na bolestivé místo patří k těm méně šťastnějším krokům. Zubní pasta místo sice vysuší a zabrání dalšímu mokvání, nicméně je to trošku dvojsečná zbraň - přesušený opar může začít praskat. Navíc čím víc si na místo saháme, tím je větší pravděpodobnost, že se nám opar rozleze. To ale platí u všech typů léčby. 

Biostimulační laser: Zvýšený přísun světelné energie výrazně podporuje a urychluje obnovu poškozených buněk. Aby byla léčba efektnější, je nutná opakovaná aplikace. Do několika hodin po ozáření se vytvoří stroupek a k dalšímu mokvání už nedochází. Pokud se bolestivá oblast ozáří ještě předtím, než se objeví první puchýřky, opar se zpravidla vůbec neobjeví. 

Tea tree oil, nebo propolis: U obou platí, že pakliže si po prvních příznacích potřete postižená místa, zmírníte výsev puchýřků a zrychlíte hojení oparu. Teď jde jen o to zjistit, co vám více vyhovuje. 

Zinková mast: působí antivirově a urychluje zasychání puchýřků, navíc brání viru, aby napadal zdravé buňky.

Maz z ucha: říkaly babičky. K této variantě se ale většinou uchylujeme až ve stádiu poslední nouze, nebo vůbec. Netřeba vysvětlovat proč. 

Ozon: tímto způsobem vám může opar ošetřit lékař. Je to bezbolestné, ale dosti drahé. Ozon by měl úplně zničit ložiska oparu. Na místě ošetřeném ozonem by se už v budoucnu opar neměl objevit. 

Pokud patříte mezi ty, které si už s opary užily víc než dost, napište nám, co se vám při léčbě osvědčilo. Možná tím někomu ušetříte zbytečné trápení :)

Autor: Monika Petrlová