Geocaching je zábavná túra, na jejímž konci nečeká horský štít ani malebná studánka, ale tajná schránka, takzvaný keš, který by měl úspěšný hledač objevit. Od schránky rozhodně nečekejte žádné cennosti - spíše něco, co by vám a vašim dětem mohlo udělat radost. Aby se z vás stal geocacher, nemusíte nikam pravidelně docházet, nikde neplatíte žádné členství, nepotřebujete ani žádné speciální oblečení. V podstatě je nutná jen jedna jediná, ne zrovna běžná sportovní pomůcka, a sice GPS navigace. 

Upozorňuje na místa, která stojí za pozornost 

Geocaching byl vymyšlen s velmi šlechetným záměrem: aby lidem umožnil poznat místa, která přestože jsou něčím zajímavá, nejsou hojně navštěvovanou turistickou lokalitou. Právě na takových místech bývají keše nejčastěji schovány. Navíc jde o formu turistiky, která láká i malé děti a mladší ročníky. Je totiž rozdíl v tom, jestli několik kilometrů monotónně šlapeme, aby nám na konci byla odměnou cola a hranolky, nebo jestli je naše chůze popoháněna zvědavostí a na cíli nás láká především překvapení. Pěší turistiku nemusíme milovat, na překvapení ale určitě slyšíme všechny. 

Informaci o tom, kde nějaký ten keš najdeme, zjistíme ze zeměpisných souřadnic. Proto potřebujeme navigační systém. Souřadnice ukrytých pokladů můžeme zjistit třeba na serveru www.opencaching.cz. Keš bývá vodovzdorná, nejčastěji plastová schránka, která vedle toho, že skrývá poklad, obsahuje také malý deník (tzv. logbook). Je dobrým zvykem, že se všichni, kteří schránku objeví, do deníku zapíší. Součástí pokladu většinou bývají i informace pro nálezce - ten, kdo poklad schoval, v nich může zdůvodnit, proč vybral právě to a to místo, případně čím je lokalita, ve které se keš nachází, zajímavá. Dárek si nálezce může i nemusí nechat. Pakliže si dárek vezme, měl by místo něj do schránky vložit nějakou novou věc tak, aby další účastník hry nenašel schránku prázdnou. Mělo by to být samozřejmě něco, co dalšího nálezce pobaví nebo potěší. 

Jiný kraj, jiný keš 

S rostoucí popularitou geocachingu přibylo k původnímu způsobu hledání několik různých variant. Zatímco tradiční keše (tradicionálky) jsou umístěny přímo na místě, které nám udávají souřadnice GPS, cesta k tzv. multikešům není úplně přímočará. Obvykle se jedná o několik skrýší, jejichž nalezení nás postupně směřuje k cílové schránce s pokladem. Znamená to, že z první schránky získáme informace o schránce druhé, ta nás nasměruje na třetí metu, která nás odkáže ke čtyřce a tak to jde dál, dokud se nepropátráme na konec.

Keše, kterým Češi říkají mysterky, nejsou přímo na místě, kam nás směřují souřadnice, ale někde velmi blízko. Kde, většinou zjistíme po vyluštění nějaké hádanky nebo šifry. Další variantou kešů jsou pak virtuálky: na zadaných souřadnicích se neskrývá žádná materiální schránka - jde o to, aby zde geocacher něco zjistil (co je napsáno na zdi, komu patří zdejší pomník...). 

Nechejte se také vtáhnout do hry! 

Aby všechna ta teorie nabrala reálných rozměrů, máme tu pro vás zážitky jednoho z lovců: „Pěkně náročná keš byla v Rychnově nad Kněžnou. Nejdřív jsme museli zjistit, kde je pohřben jeden rychnovský rodák. Z jeho hrobu jsme celkem náročnými výpočty spočítali souřadnice keše. Ani nápověda nebyla zadarmo, obsahovala šifru, kterou bylo potřeba rozlousknout. No, a na místě jsme dlouho keš nemohli najít, až jsme zjistili, že je pověšený vysoko na stromě. Začalo lezení a následovalo šťastné logování. Na této keši se mi líbilo, že procvičila jak mozek, tak svaly.“ 

Tentýž geocacher nadšeně vzpomíná i na další z výletů po souřadnicích: „Hrozně zajímavý byl keš uprostřed panenské přírody Novohradských hor. Pro jeho nalezení bylo nutné obejít tradiční keše umístěné v bývalých vesnicích a hutích, ve kterých jsme nalezli jednotlivé indicie. Díky tomuto keši jsme viděli překrásná místa a našlapali pořádně kilometrů.“ 

Do třetice přidává jeden humorný zážitek: „Autor keše byl majitel penzionu. Bylo nutné přijít do penzionu a říct recepčnímu heslo: „Nehledám pokoj, hledám poklad". On nás pak pozval na čaj. Při následném pokecu jsme z něj museli dostat jméno majitelova psa spolu s šifrou, ze které jsme teprve počítali další souřadnice keše.“ 

Láká i vás takový výlet? Tak hurá na přípravy!

Autor: Monika Petrlová