Takoví lidé mívají na zvíře převážně méně času, snaží se ho zapojit do dennodenních činností, ale není to pro ně to nejdůležitější.

Druhou skupinu lidí tvoří lidé, kterým zvíře někoho nahrazuje – manžela, děti, přátele, lidi okolo sebe. Takoví lidé většinou dávají zvířeti více pozornosti, rozmazlují ho, jsou k němu tolerantnější. Zažila jsem slečnu, která díky svému psovi odmítala partnery. Nakonec navázala vztah s pejskařem, který venčil psa podobně jako ona.

Třetí skupinu tvoří rodiče dětí, které je umluvily ke koupi domácího mazlíčka. Většinou starost nakonec spadne zase na dospělé, tedy rodiče, a zvíře se stane součástí domácnosti tak nějak pozvolna.

U každé z uvedených skupin hraje zvíře důležitou roli, i když to někdy tak nevypadá. Přijdete-li o domácího mazlíčka, zjistíte, že vám něco chybí. Najednou jste schopni akceptovat i jisté „hříchy“ domácího mazlíčka v podobě chlupů, roztrhaných předložek či dokonce i výkalů. Jak je to možné?

Domácí mazlíček v podobě psa, kočky, papouška či želvy přináší:

Možnost vnímat živého tvora kolem sebe. Necítíme se tak osamělí. Výpovědi typu: „jediný, kdo mě doma vítá, je náš pes“ jsou humorné, ale zároveň mnohdy i pravdivé. Kdokoli z rodiny, „dospělák“ či dítě, je pozorností, kterou mu třeba právě pes při příchodu poskytne, příjemně zaskočen snad pokaždé. Ještě důležitější je tento prvek u lidí osamělých. Tam je zvíře mnohdy povýšeno na běžného lidského člena domácnosti.

Zvíře může být terapií

Velkou roli hraje zvíře u dospívajících. Přestože jsou tito teenageři plni emocí, mnohdy je nedokážou vyjádřit vhodně. Zvíře jim poskytuje možnost, jak projevit svoje pocity, aniž by se za ně styděli, jak to třeba vnímají ve vztahu ke svým rodičům. Ne náhodně se mluví o terapii zvířetem – nejčastěji psem či koněm (tam už ale nemůže být řeč o domácím mazlíčkovi). Tato terapie je vhodná i pro děti labilnější, vznětlivější či úzkostné.

Pomoc poskytují zvířata i u dětí, které jsou postižené, mají nějaký handicap fyzický či psychický. Bezmezná láska domácích mazlíčků pomáhá těmto dětem lépe se smířit se svým problémem.

V manželství přináší zvíře jediný problém – problém při rozvodu a tedy dělení dětí a majetku – zvíře je zpravidla buď chtěné oběma či nechtěné oběma z páru. Zároveň ale do partnerského vztahu přináší něco víc. Zažila jsem pár, který spolu dokázal probírat důležité věci jenom při procházce se psem. Souviselo to s introvertním založením muže. Nedokázal jednat tváří v tvář v případě, že se jednalo o důležitou debatu. Když ale šel paralelně se svojí partnerkou a zároveň měl důvod jít – vyvenčení psa, rozpovídal se více.

Je dobré pořídit si domácího mazlíčka? Vytváří vztah či náhradu?

Určitě zvíře vztah vytváří, i když jiný než lidský. Pro lidi osamělé je mnohdy nerozlučným přítelem. Přes všechny trable s domácím mazlíčkem spojené je zvíře v rodině i u lidí žijících osaměle důležitou složkou, která může pozitivně ovlivňovat vztahy.

  Autor: psycholožka PhDr. Kateřina Sibalová