Zřejmě si každý z nás vybaví situaci, kdy nemůže přerušit trysk slov toho druhého. Prostě jen čeká, až druhý domluví. O poznání horší situace nastává v případě, že voláte ze svého mobilního telefonu. Jak tedy vyzrát na rozhovor? Co vše je třeba vnímat a následně korigovat?

Začněte u sebe, pak suďte druhé

Nejprve se zaměřte na sebe sama. Pokuste se korigovat svoje komunikační schopnosti. Mnohdy už i to postačí k lepšímu dorozumívání se mezi vámi a vašimi blízkými.

Určitě je důležité zjistit, kolik času si pro sebe zaberou jednotliví účastníci hovoru. Ve správném dialogu by časové úseky měly být zhruba vyrovnané. Mluvím-li dlouho já, je nutné si uvědomit, že bych měl nechat prostor i tomu druhému. Tady mohou nastat první komplikace. Někteří lidé potřebují delší odmlku k tomu, aby se rozhovořili, necítí „trapné ticho", které nastává v našich očích při delší pauze. Cítí jen, že vlastně nemají dostatek prostoru k tomu, aby se sami vyjádřili k danému tématu.

Mluviti stříbro, mlčeti zlato

Opačný problém řeší lidé, kteří mluví více, než je zdrávo. Ani ti nejsou mistry dialogu. Několik mých pacientů tvrdilo, že mluví více, když jsou nervózní. Neuvědomují si ale, že mnohdy ve stresové situaci spíše zhorší daný stav, protože nepromyslí dobře to, co říkají. Volně plkají či se snaží bavit druhé, ale ve skutečnosti spíše škodí svému image.

Uvědomte si, že nedostatek času věnovaný vašemu blízkému v rozhovoru je velkou chybou na vaší straně!

Potřebuje-li se někdo vám blízký vypovídat, vymluvit, urovnat si myšlenky, pak mu nechte dostatečný prostor. Právě v rozhovoru s přáteli si mnohdy můžeme ověřit svoje postoje, hodnotové orientace. Naše myšlenky dostanou řád a strukturu. Naše rozhodnutí se stávají pevnými rozhodnutími. Když druhému věnujeme svůj čas, nutně nevědomě předpokládáme, že nám ho obratem vrátí. Jestliže se tedy ocitneme na druhé straně - my jsme ti, kteří potřebují řešit svoje problémy, a tedy my potřebujeme více času, uvědomme si, že totéž bychom měli svým přátelům poskytnout i my. Není dobré odsouvat jejich problémy, byť ve srovnání s našimi vypadají jako nepodstatné. Možná, že pro naše přátele nepodstatné nejsou.

Dialog je vzájemná komunikace!

Pokuste se v komunikaci nemanipulovat druhými. Vyhýbejte se jak pasivní, tak agresivní manipulaci. Je sice známé, že manipulací dosáhnete spíše svého než standardní komunikací, ale přivodíte sobě i druhému další problémy. Jakmile jednou začnete manipulovat, druzí budou předpokládat, že toto vaše jednání je jednáním běžným. Začnou reagovat na manipulaci buď agresivitou či pasivitou, tedy opět manipulací. Komunikace se takzvaně „zacyklí“, pohybuje se v kruhu, ze kterého není cesty ven.

Jak omezit druhé v případě, že se sami necítíte v rozhovoru dobře?

Určitě nejvhodnějším řešením je asertivní komunikace. Ta pomocí přímého sdělení umožní ukončit včas jakýkoliv rozhovor. Technikou otevřených dveří může odvrátit konflikt. Dalšími technikami dokáže převést rozhovor na jiné téma. Při využití asertivity je ale nutné si uvědomit několik jejích základních principů, v očích některých lidí snad nedostatků. Asertivita jedná přímo. Jednáme s člověkem jako dospělý s dospělým, rovný s rovným. Můžeme, ale nemusíme proto dosáhnout svého.

Pokuste se využít svého citu a empatie a nenuťte druhé, aby vás poslouchali příliš dlouho.

Pokuste se využít svého citu a empatie a nenuťte sebe, abyste poslouchali příliš dlouho. Dialog je o vzájemné komunikaci.

Autor: psycholožka PhDr. Kateřina Stibalová