Jsou lidé, kteří se velmi spoléhají na první dojem. Tvrdí o sobě, že mají takzvaně „čuch na lidi“. Údajně poznají, co je pouhá stylizace člověka a co je doopravdy. Mnohdy jsou to lidé, kteří vlastně jen dokáží velmi dobře vnímat jednotlivé drobnosti vytvářející celek osobnosti. I ti ale nemusí být ve svém hodnocení vždy stoprocentní.

Každý z nás podléhá zkreslení

Všichni máme totiž určité zažité stereotypy, které považujeme za důležité. Někdo si zločince představuje tmavovlasého, kudrnatého, jiný jako blonďatého drobného. Někdy se ve svých předpokladech utvrdíme, jindy jsou nám zcela vyvráceny.

Psychologické studie tvrdí, že každý z nás podléhá určitým zkreslením v našem vnímání. Vnímání je totiž velmi výběrové, selektivní. Představíme-li si, že vnímáme skutečně vše okolo nás, musel by se z toho náš mozek zbláznit. Výběrovost vnímání nás chrání před přetížením mozkových center.

Při setkávání se s lidmi, při komunikaci s druhými většinou nejen vnímáme toho druhého, ale snažíme se zároveň také nějak prezentovat. Hrajeme určitou roli a snažíme se kontrolovat sebe sama. Toto vnímání své role ve skupině paradoxně mnohdy převáží vnímání dalších členů skupiny.

Jak tedy vnímat správně? Na co si dát pozor?

Zkuste jednou odhlédnout od svých vlastních předsudků a stereotypů ve vnímání. I člověk v neznačkovém tričku může být dobrý společník. Nebo naopak – i člověk ve značkovém tričku může být dobrý společník. Bylo dokázáno, že vnímání druhých a první dojem je odlišný i u různých kultur. Třeba některé africké kmeny se daleko více zaměřují na výraz tváře druhého než běžný Evropan.

Zaměřte se více na neverbální komunikaci. Podle studií komunikace až 70 % toho, co druhým sdělujeme, říkáme naším tělem, svojí mimikou a gesty. Sledujte pozorně, jak se dotyčný tváří při rozhovoru. Pokuste se vnímat pouze jeho neverbální řeč. Zaměřte se na oči – kam se dívají, jestli vyjadřují totéž, co říkají slova. Rozpor mezi slovy a pohyby těla mohou mít velkou výpovědní hodnotu. Mnohdy člověk při dobrém vnímání druhého nepotřebuje ani detektor lži, aby se utvrdil ve svém názoru na druhého.

Sledujte, jestli se při rozhovoru dotyčný k vám přibližuje či od vás oddaluje – jakou má osobní zónu. Bylo zjištěno, že osobní intimní zóna je různá nejen člověk od člověka, ale i kulturně. Jižní národy mají intimní zónu mnohem menší, těsnější, než národy severské. Proto se nám může zdát, že se na nás „jižané“ přímo lepí.

První dojem je obrazem vás

Uvědomte si, že váš první dojem je z velké části obrazem vás, nikoliv druhého. Jsme-li si vědomi tohoto faktu, méně se spleteme. Klasickou chybou vnímání prvního dojmu je přeceňování vlastností druhých, které sami nemáme. Jestliže mě mrzí, že sám neumím bezprostředně hovořit s druhým pohlavím, pak člověka, který to umí, považuji za lepšího, než skutečně je.

Nemluvte příliš, nechte více mluvit druhého. Více se dozvíte. Ticho během rozhovoru nemusí být dusným tichem, ale třeba jen obyčejným tichem. Mnohdy ticho vzbudí důvěru druhého, hovor je pak více k věci.

Autor: psycholožka PhDr. Kateřina Stibalová