O tom, co se honí nejskalnějším houbařům často v hlavě, dokonale vypovídá následující úsměvné konstatování: „Jeli jsme do lesa na houby. Zítra tam pojedeme zase.“ V těchto dnech proudí do českých a moravských lesů skutečně celé regimenty natěšených houbařů. Riziko, že by si s sebou z výletu nepřinesli žádný proviant, je přitom minimální. Ne nadarmo se říká „rostou jako houby po dešti“. V tomto deštivém létě platí příměr k výskytu hub takřka dvojnásob. Naše redakce si pro vás připravila desatero houbařských zajímavostí, které by vám mohly zpestřit honbu za voňavou pochoutkou... 

1. Na houby se chodilo už před Kristem

Jedny z nejstarších zmínek o houbách pochází už z dob Euripida a datují se do pátého století před Kristem. Moderní mykologie začala být populární už v první polovině osmnáctého století a je spjatá se jménem italského botanika Piera Antonia Micheli. Termín mykologie použil jako první M. J. Berkeley, a to v roce 1836. 

2. Houby a klimatické podmínky

Optimální teplota pro růst hřibů je 15 až 20 stupňů. Určitě ale neplatí nabízející se rovnice: dnes prší, zítra porostou houby. Navíc jestliže bylo delší dobu sucho, jeden déšť sám o sobě nic nezmůže. Za nadmíru příznivých podmínek se houby objevují osm až dvanáct dní po dešti, největší vlna výskytu ale obvykle přichází až za čtrnáct dní. Jak jsme už řekli, bylo-li předtím dlouhou dobu sucho, může se tato doba i prodloužit. 

Houby rostou takřka celoročně, ty jedlé však jen od počátku jara do nástupu zimy. Hlavní houbařská sezóna zpravidla vrcholí na přelomu léta a podzimu (srpen až polovina října). Nejvíce se houbám daří, když si půda udržuje optimální teplotu a vlhkost. Jakmile začne docházet k výkyvům těchto zmíněných faktorů, začne výskyt hub pomalu klesat. Ideální podmínky pro snadné houbaření nastávají tehdy, když jsou denní a noční teploty přibližně obdobné. 

3. Největší je pýchavka

Největší houba, která v Česku roste, je vatovec obrovský, které lidově říkáme pýchavka. V průměru může mít až metr a vážit může i čtyři kilogramy. Málokdy ji najdeme růst osamocenou, vyskytuje se totiž v takzvaných čarodějných kruzích podobně jako bedly, pečárky nebo žampiony. O co jde? Jejich podhoubí prorůstá v kruzích, staré rozpadlé plodnice hnojí travní porost a v dalších letech na tomtéž místě roste bujná tmavě zelená tráva. 

4. I muchomůrka je chutná

Ne všechny muchomůrky jsou jedovaté. Zatímco muchomůrka červená má psychotropní účinky a muchomůrkou jízlivou se zaručeně otrávíte, muchomůrka růžovka je mezi houbaři velmi oblíbená. Houbaři ji říkají jednoduše růžovka, nebo také masák. Je velmi chutná, dá se použít do celé škály pokrmů, není však příliš vhodná na sušení. 

5. Houby bez vína

Houby by se neměly míchat s vínem, tato kombinace totiž způsobuje kvašení. 

6. Drahé pochoutky

Je dobré si zapamatovat název lanýž bílý. Proč? Jde totiž o kulinářskou pochoutku a zároveň nejdražší houbu na světe. Za kilogram této houby můžete bez mrknutí oka zaplatit až 4 tisíce eur. Způsob jejího sběru není úplně jednoduchý: roste přibližně 30 centimetrů pod zemí a nejlépe ji vyčenichají prasata. 

7. Národ houbařů

Češi jsou skutečně národem houbařů. V roce 2006 provedla Česká zemědělská univerzita v Praze průzkum, z něhož vyplynulo, že každá česká domácnost nasbírá v průměru 8,2 kila hub ročně.

8. Houby zvyšují imunitu

Podle mykologů se dá využít na posílení imunity kolem osmdesáti druhů hub. Absolutními favority, kteří by vás při troše nadsázky mohli udělat naprosto imunními, jsou houževnatec jedlý neboli houba šii-take a hlíva ústřičná. Podle odborníků bychom si měli dávat pozor na hlívu pocházející od polských pěstitelů: používají při jejím pěstování pesticidy. 

9. Povařit, dovařit!

Nedovařené houby mohou způsobit žaludeční a střevní potíže, pakliže tedy houby jakkoliv tepelně upravujete, měli byste celý proces dotáhnout až do konce. 

10. Houbařská celebrita

Známý český mykolog, který byl za svou práci vyznamenám v roce 2005 Václavem Klausem, se jmenuje Miroslav Smotlacha, a je to syn neméně legendárního mykologa Františka Smotlachy. 

Autor: Monika Petrlová