Pod pojmem potravinářská aditiva se skrývají přidatné látky, které se přidávají běžně do balených potravin ke zlepšení jejich vlastnosti - prodlužují trvanlivost, zvýrazňují nebo obnovují barvu potravin, zvyšují nebo regulují kyselost, mají zahušťovací vlastnosti, nebo dodávají potravinám sladkou chuť bez použití řepného cukru - a také z důvodů technologických, skladovacích a přepravních.Všechny tyto látky se souhrnně nazývají přídatné látky (aditiva) a označují se evropským kódem skládajícím se z písmena E a trojčíslím specifikujícím konkrétní sloučeninu - proto obecný název éčka v potravinách.

Především je dobré vědět, že aditiva mohou být přírodní, přírodně identická tj. vyrobená chemicky, ale shodná s přírodními, nebo syntetická – uměle vyrobená, v přírodě se nevyskytující.

Co označují a k čemu jsou zapotřebí?

Sladidla – buď to se používá cukr, nebo umělé látky – například. aspartam, sacharin, acesulfam a jiné. Těmto látkám by měli věnovat pozornost lidé trpící diabetem nebo poruchami metabolismu.

Antioxidanty (E3xx) – zabraňují žluknutí tuků, olejů a v olejích rozpustných vitaminů vlivem kyslíku. Jiné antioxidanty v uzeninách napomáhají tvorbě vitaminu D.

Emulgátory a stabilizátory (E4xx) umožňují v potravinách smísit i takové složky, které by byly za normálních okolností nesmísitelné; např. olej a voda. Stabilizátory potom zabraňují jejich opětovnému oddělení. Často se objevují v margarínech, pomazánkových máslech majonézách a sladkostech…Řadíme sem také zahušťovadla, která upravují konzistenci potravin – škroby, želatiny.

Vonné a chuťové látky (E6xx) – k dochucování a aromatizaci potravin – např. jogurty, ochucená mléka…apod.

Jiná aditiva – proti slepování, spečení odpěnění…

Jak velkou pozornost bychom jim měli věnovat?

Často se stává, že se mezi veřejností začne šířit „zaručená zpráva“ neboli poplašná informace o škodlivosti určitých potravin. Ve věci aditiv se kdysi objevily letáky, které označovaly mnohá „éčka“ za rakovinotvorná. Ačkoli je pravda, že některá aditiva v nadměrném množství organizmu opravdu neprospívají, je třeba si uvědomit, že označení kódem E kromě jiného znamená, že látka prošla toxikologickým hodnocením své bezpečnosti a je v povolených dávkách bezpečná pro zdraví konzumentů. Pokud budeme respektovat upozornění výrobce, že potravina není pro určitou skupinu konzumentů vhodná – pro děti, alergiky, těhotné…, nemusíme se jich obávat.

Otázkou ale stále zůstává, zda toxikologické testy dokáží vyjádřit případné spolupůsobení jednotlivých společně konzumovaných aditiv. Pro ty, kteří se chtějí maximálně vyhnout jejich konzumaci, může být povzbuzujícím faktem, že jsou potraviny, ve kterých se nesmějí používat vůbec. Patří k nim med, cukr, máslo, neemulgovaný tuk a olej, neochucené kysané mléčné produkty a podmáslí, mléko a smetana, minerální vody, kávy (kromě instantní), nearomatizované čaje a sušené těstoviny (kromě bezlepkových, anebo pro hypoproteinové diety).

Co říká státní vyhláška?

O přítomností aditiv v potravinách musí výrobce informovat na obalu v části, která informuje o složení, a to v sestupném pořadí podle toho, v jakém množství jsou v potravině obsaženy, a že přídatné látky lze použít pouze v případě, že mají v potravině své technologické zdůvodnění. A tady dochází často k nedorozumění. Mezi výrobcem a konzumentem totiž panuje mnoho předsudků vytvořených reklamou o tom, jak by které potraviny měly vonět, chutnat a vypadat. V důsledku všemocné reklamy konzumujeme našlehaný meruňkový tvaroh s meruňkovým aroma, chleby naleštěné speciálními leštícími látkami… Zkusme se někdy nadchnout přirozeností a podporovat výrobce, kteří se nebojí, že přirozený vzhled potravin nebude pro zákazníky dost atraktivní a přitažlivý.